Proč na plastickou operaci?

Je mi 27 let, mám dvě děti (1 a půl a pět let) a maminku. Nejspíš by mne teď plácla po rukách, kdyby věděla, že je to právě ona, o kom chci psát.

Můj život začal velmi krsným dětstvím, téměř bezproblémovým dospíváním. Rapidně se ale změnil v době, kdy jsem podruhé otěhotněla…

Proč píši právě já? Vždyť mám dvě krásné holčičky (34 měsíců a 4 měsíce), milujícího manžela, máme se rádi, máme kde bydlet, tak co mi může chybět?

Můj příběh začíná před pěti lety,bylo mi 33let,byla jsem normální ženská,která má vše akorát,sice malá prsa,ale podprsenky dokáží zázraky a ničím jsem se netrápila.

Muj pribeh je prosty,tak jako kazda matka,ktera po porodu ditete bud jednoho nebo vice deti straci na postave ale take i na prsach.

Vždycky jsem měla ráda samu sebe a mé tělo, avšak loni v létě jsem začala uvažovat o tom, že možná malá \"úprava\" by mi neuškodila…

V mych 12 letech jsem byla prvni nositelkou podprsenky ve tride. Vsichni kolem se mi smali. Stydela jsem se za to, ze mam nejvetsi prsa ve tride.

Muj příběh začína na základní škole. Patřila jsem mezi oblíbené jak ve třídě tak i na škole. Mužu o sobě i říct že o mě mělo hodně kluku zájem.

Je mi 36 let jsem obyčejná máma od 2 dětí. Prsa jsem zdědila nebo spíš nezdědila po své mamince. Celý život mě má velikost nula nula nic trápila.

Jsem hezká, mladá maminka dvou rozkošných holčiček a přece jen mi něco chybí. Něco co jsem si ještě donedávna myslela, že není až tak podstatné pro život.