Proč na plastickou operaci?

je mi sice již 56 let, ale celý život se potýkám s mindrákem a to je můj nos, již v roce 1994 jsem byla v Praze a přemýšlela o operaci v kosmetickém ústavu, ale když jsem viděla děvčata, která mají zafačovaný nos a nějaké problémy, tak jsem vzala nohy na ramena a utekla.

Zacnu od 20 let. Vsechno bylo krasne, pevne a soumerne. Od 30 ti let… jelikoz jsem se vdala a touzila jsem po diteti , ktere se nedarilo…spolykala jsem dost hormonalnich tablet

Můj příběh se odehrává už od 14 let kdy jsem si na škole všimla, že nepatřím do skupinky holek, které mají ty geny na krásná prsa.

přečetla jsem si pár příběhů a stále to samé, mindráky z z malých prsou , kvůli kterým se mi posmívají ,jsem tlustá a mám malé prsa atd.

cítila som sa vždy zle vo svojom tele,od malička vždy celé okolie bolo rado,keď som papkala a podporovalo ma v jedení stým, že v puberte, že na vyške, že proste niekde to schudnem…

Vždycky jsem kupovala hezké spodní prádlo. Měla jsem dobrý pocit, když jsem se na sebe podívala a hlavní roli asi hrála věta mé babičky - mysli děvče na to, že se ti může něco stát, naloží tě do sanity, odvezou a co na příjmu uvidí?

Jiz od malicka jsem mela hrozne mindraky v tom,ze mi nenarostly do urcitych proporci me prsa, jako treba mym spoluzackam ve skole

Do této soutěže bych chtěla přihlásit mou maminku, protože ta si za poslední 3 roky prošla naprostým peklem… Začalo se to odehrávat na konci léta, kdy to všechno začalo vyplouvat na hladinu kdysi klidného rybníka.

i já už delší dobu přemýšlím nad zázraky plastické chirurgie, je mi 52 let a můj problém byl nadváha a obrovská prsa :-),

nechci si vymýšlet nepravdivé příběhy a chtít jimi ohromit svět i MUDr. Tomáše Doležala.Jsem prostá žena, je mi 44 let a mám při svých 155 cm dost velkou nadváhu a trápí mě vrásky pod očima.