Proč na plastickou operaci?

Jmenuji se Martina a celý život žiji na severu Čech ve městě Litvínov. Dnes je mi 38 let. Jsem z jednovaječných dvojčat a se sestrou jsme si podobné jako vejce vejci .

Tato slova slýchává můj dvouletý syn od prodavaček, bankovních úřednic a jiných „tetiček“, když jdeme spolu do města.

Nemyslím si, že by můj příběh byl zrovna ten naprosto nej, ale pro mě je plastická operace snem, který si bohužel nikdy sama nesplním. Nicméně přesto svůj příběh posílám.

Dobrý den, zasílám Vám svůj příběh. Spís důvod,proč stojím o plastickou operaci prsou.

ráda bych se s Vámi podělila o svůj „příběh“, který se se prolíná celým mým životem. Už jako maličká jsem mamince záviděla její ženskost, a hlavně její prsa. Říkala jsem si: „Chci být už velká holka, těším se, až mi konečně narostou prsa a zadek a budu mít konečně nějaké tvary, nebudu vyžle jako jsem teď.“ Výsledek se nedostavoval.

Můj příběh není až tak zajímavý a popravdě si myslím že je i vlastně jednoduše prostý.Když by se mě někdo zaptal jestli chci plastickou operaci zadarmo,odpověděla bych mu určitě ANO.

Můj přáběh se stal asi před pěti lety. Byla jsem ještě mladá a příliš jsem si nevšímala svého zevnějšku. Holka hubená ve vytahaném svetru a teplácích.

Jmenuji se Jana a jsem studentka prvního ročníku VŠ. Je pro mě těžké napsat jak se cítím a mnoho lidí si asi řekne, že můj problén není tak velký – každou ženu přeci něco trápí, ale pokud se to silně projevuje na psychice a sebevědomí myslím si, že je plastická operace na správném místě.

Dobrý deň Vám želám, úvodom mojich pár riadkov musím podotknúť, že o pánovi doktorovi som počula a čítala samé pochvalné referencie

jestli můžu, taky přidám příběh. Žila jsem normálně až do 28 let doma s rodiči, chodila normálně do práce a s ničím si nelámala hlavu.. Až na to, že jsem byla trochu více při těle a přítel žádný…