Proč na plastickou operaci?

Asi nejhorší pohled na sebe jsem zažila, když jsem se po porodu na své břicho podívala. Strie až nad pupíkem, navíc břicho povadlé a celé jakoby scvrklé.

To nebylo jednoduche.a takle to trvalo do mych 17ti,kde jsem otehotnela.Bohuzel jsem to zjistila az ve 4 mesici tehotenství.

Po roce užívání, jsem tabletky vysadila, no a poprsí, jak by se dalo čekat, zůstalo stejné velikosti :(

Je to i o sebevědomí a ráda bych si líbila manželovi…Měla jsem krásné trojky ,ale bohužel jsou prázdné nechci větší ani menší chci je prostě zpět plné a pevné…

Kdosi nastolil ideál krásy, hubenou, dlouhonohou ženu s žádnými boky, velkými prsy a bez kil navíc.

Nechtěla jsem kvůli nosu sedět v autobuse na sedadle do uličky a když na mě náhodou zbylo, jízda byla peklo.

Od mládí vím,že s mými nohami není něco v pořádku,proto už jako malá holka jsem nerada chodila v sukních

A společně s mojí postavou se zvětšovala i prsa. Část těla, na které si všechny ženy a dívky bez rozdílů věku velmi zakládají.

Když jsme se narodily, byly jsme prsa jako každá jiná. Nikde jsme nevyčnívaly, ani nepřekážely a naše majitelka o nás v podstatě nevěděla.

Je to velký paradox, protože dokud podprsenku mám nikdy by nikdo neřekl, že nejsem sebevědomá mladá žena, ale jakmile se musím svléknout sebevědomí se ztrácí.