Proč na plastickou operaci?

Začíná jako chaotické dětství rodičů,kteří víc než jediné dceři věnovali čas alkoholu.

Já mu říkám rypáček. Můj bráška mu říká žampiónek. A jakými slovy ho pojmenovávají i cizí lidé raději už neslyším.

Již od puberty trpím komplexem se svých prsů,prostě jsem se jednou ve třinácti probudila a měla ty šílený prsa,ne která snad nejde koupit normální podprsenka.

Vždycky jsem měla ze svého profilu komplexy a snažila se jej zakrývat vlasy. Dokážete si představit, že to asi moc nepomohlo.

Při vstupu do kanceláře si mě šéf prolídnul od paty až k hlavě a sdělil mi že,předpokládal,že mi je méně než padesát.

U moře jsem se chtěla opálit celá, ale bylo mi to zakázáno, že ty svá zvířata nemám vypouštět do světa, jedině tak doma na zahrádce

jenže na střední už jsem nemohla chodit bez podprsenky, aby mi přes tričko koukali bradavky, to je to jediné co je na mém hrudníku vystouplé.

Nikdy jsem prsa neměla a asi je nikdy mít nebudu. Vždy si řeknu: „ Bylo to tak vždy, tak proč se s tím už nesmíříš?“ Vzápětí si sama odpovím: „ Co vyvádíš?

Dá se říci, že se celý můj život změnil během několika minut v době skoro mých 17tých narozenin. Jednoho letního večera jsem se vracela s autem domů a už jsem domů bohužel nedojela.

Nu kdy asi ,když moje mamka potkala mého otce.A potom se něco stalo.A narodila se Pavlína.Pak se naši rozvedli.zustala na nás mama sama…