Stehna a paže

Jak je popsáno u zákroku liposukce, dochází u některých žen k nadměrnému ukládání tuku v určitých partiích. Vrstva tukové tkáně je zde nápadně vyšší nežli na ostatních částech těla. Toto zvýšené místní hromadění tukové tkáně bývá na podkladě hormonálním a metabolickém a velmi často se dá vysledovat jeho dědičný charakter. K takto nejvíce postiženým místům patří oblasti boků, zevní strany stehen nad kyčelními klouby, hýždě, vnitřní strany stehen a kolen a také vnitřní plochy paží. Pokud přichází žena s žádostí o operaci paží nebo stehen v době, kdy je kůže ještě dostatečně pružná, lze provést odsátí tuku liposukcí. Dostatečně elastická kůže má v pooperačním období schopnost se stáhnout a přizpůsobit se novým objemovým poměrům v dané oblasti. Kůže se většinou, pokud je výkon dostatečně šetrný, přihojí ke svému podkladu bez nápadných nerovností. Pokud však kůže již postrádá svou pružnost a je výrazně povolená, což bývá urychleno i tlakem rozpínající se tukové tkáně, bývá liposukce velice rizikový zákrok. Kůže již nemá svou původní schopnost pružně reagovat na zmenšený objem tukové tkáně pod ní uložené a přihojení pak může být spojeno s tvorbou výrazných nerovností, dolíčků a záhybů, nebo může zůstat výrazně povislá. Pod tlakem rozpínající se tukové tkáně se trhají elastická vlákna uložená pod povrchními vrstvami kůže a vznikají trhliny ve vazivové vrstvě kůže, označované jako strie. Takto postižená kůže ještě více povoluje a dává možnost vzniku valů, hlavně v oblasti vnitřních stehen, pod hýžděmi a na vnitřních plochách paží. V těchto výše popsaných případech se doporučuje plastická operace stehen a paží, tedy odstranění nejenom nadbytku tukové tkáně, ale i jemu odpovídajícího kožního přebytku.

Po operaci stehen nebo paží sice přetrvávají rozsáhlejší jizvy, ale je to jediná možná cesta vedoucí ke zformování postavy do žádoucích tvarů při existenci popsaného místního nálezu. Jizvy postupem času blednou a stávají se méně nápadnými. Jejich výsledný vzhled je pacient od pacienta přísně individuální. Velmi často je také možné se setkat s případy, kdy pacientka po výraznějším zhubnutí nebo pouze jen s vyšším věkem má obtíže s přebytečnou povolenou kůží. Ta se v kritických oblastech, jako jsou vnitřní stehna, oblast pod hýžděmi a vnitřní plochy paží, skládá v řasy a záhyby a činí ženě značné problémy, jak ve výběru ošacení, tak ze strany osobní hygieny. Tento problém se dá vyřešit také pouze rozsáhlým chirurgickým zákrokem - operací paží a stehen, při kterém je odstraněna přebytečná kůže, opět za cenu jizev. Ze strany chirurga je však vždy snaha, pokud to místní podmínky dovolují, umístit řezy a tedy i výsledné jizvy tak, aby byly co nejméně nápadné.

Operace stehen a paží se provádí v celkové anestezii a důležitým předpokladem jeho provedení je dobrý zdravotní stav odpovídající rozsahu tohoto zákroku. Řezy vedenými dle předoperačního vyměření a nákresu je odstraněna přebytečná povolená kůže (např. valy stehen) a event., pokud je třeba, i nadbytečná tuková tkáň. Při operaci valů vnitřních stehen a pod hýžděmi jsou řezy vedeny tak, aby výsledná jizva byla umístěna do přirozených záhybů v tříslech a pokračující podle potřeby do záhybu pod hýžděmi nebo na hýždích tak, aby se schovaly do spodního prádla či plavek.

Po odstranění valů nebo povolené kůže z oblasti vnitřní strany paží je jizva umístěna podélně s paží na její vnitřní ploše. Při větším rozsahu zákroku a při výraznějším zhmoždění tkání v operované oblasti jsou zavedeny drény, které v prvních 24 hodinách po operaci odvádějí krev a tkáňový sekret. Při výraznějším hromadění tekutin v ráně pod uvolněnou kůží by se značně prodloužil proces hojení, který by mohl být komplikován zánětem a rozestupem operační rány. Operace končí přiložením komprese ve formě elastických obvazů nebo speciálních pružných návleků. Tato komprese je nezbytná pro dokonalé rovnoměrné přihojení uvolněné kůže k jejímu podkladu. Pacientka zůstává hospitalizována na lůžku 1-3 dny po operaci v závislosti na rozsahu zákroku a na pooperačním průběhu. Po stabilizaci celkového i místního stavu je pacientka propuštěna do domácího ošetření.

Pacientka by se neměla znepokojovat více či méně rozsáhlými podkožními krevními podlitinami provázenými bolestivostí a přechodnou ztrátou citlivosti v operovaných místech.

Tyto projevy patří spolu se zvýšenou teplotou k normálnímu pooperačnímu průběhu. Do vyjmutí stehů 10-12 den po operaci je doporučován klidový režim a chůze by měla být omezena jen na nejnutnější potřebu. V případě nedodržení klidového režimu může dojít ke zvýraznění otoků, teploty i bolestivosti. Pokud se objeví výraznější bolesti, velké otoky a teploty nad 38 st.C, měla by se pacientka dostavit v co nejkratší době na kontrolu ke svému chirurgovi. Elastická komprese ve formě obvazů nebo návleků je ponechávána tak dlouho, jak to vyžaduje místní nález a záleží na zvážení plastického chirurga. Na dolních končetinách doporučujeme elastické návleky většinou 2 měsíce po zákroku (2. měsíc zvláště při delším stání, chůzi či aktivnějším pohybu). Dále doporučujeme tlakové masáže jizev a aktivní péči o hojení jizev. Ty zůstávají někdy i několik měsíců dosti výrazné a jsou jediným nepříznivým faktorem u těchto operací s jinak velmi dobrým a trvalým efektem.