Plastická operace nosu

Dostatečnou pružnost má kůže nosu zhruba do 30-35 let, ale je to dosti individuální a neznamená to, že později nelze provést operaci nosu. Dalším důležitým faktorem pro plastiku nosu je vlastní typ kůže nosu, který má vliv na hojení a jizvení v podkoží, což může někdy dosti nepříznivě ovlivnit konečný tvar nosu. Mastná, silná a pórovitá kůže zejména na hrotu nosu má vždy větší riziko masivní podkožní jizevnaté tkáně a menší adaptability na nový tvar nosu. Věkem se toto riziko opět stupňuje. Nižší věková hranice 18-25 let je vhodná i z hlediska psychologického. V tomto věku většinou řada lidí ještě nemá ustálený okruh přátel, nemá svého stálého partnera ani rodinu.

Reakce okolí na změnu po operaci nosu je tedy daleko méně významná než u lidí ve středním věku se zaběhnutými životními a společenskými rytmy. Typů a tvarů nosů je bezpočetná řada a různé deformace i odchylky mohou být buď vrozené nebo získané (úrazy, stavy po operacích a pod.). Někdy jsou deformace nosu nebo nosní přepážky spojeny se sníženou průchodností či neprůchodností některého nosního průduchu. V tomto případě dbáme i na to, aby plastika nosu nebyla jen estetickou záležitostí, ale také zlepšila nebo úplně odstranila tuto funkční poruchu. U většiny operací nosu je třeba provést kompletní rhinoplastiku, tzn. zcela uvolnit jak chrupavčitou tak i kostěnnou kostru nosu a dát nosu nový tvar se zachování určitých rozměrových poměrů. Např. pokud bychom operovali pouze chrupavčitou část nosu ( tzv. měkký nos ), často vzniká nepoměr mezi zeštíhlenou špičkou nosu a masivní neoperovanou kostěnnou částí nosu. Nebo snese-li se pouze hrbol nosu a neprovede se zúžení postranních nosních kůstek, vzniká široký a na hřbetu plochý nos apod.

Nos jako centrum obličeje je velmi citlivě vnímán každým jedincem i jeho okolím zejména proto, že jeho tvar dává obličeji jeho výraz a tím ovlivňuje i výraz osobnosti. Každá změna tvaru nosu je proto i změnou výrazu obličeje a často je i na první pohled dosti zřetelná. Proto je třeba přistupovat k operaci nosu velmi zodpovědně. Plastika nosu, jak je patrno i ze stručného přehledu historie plastické chirurgie, byla vždy středem pozornosti chirurgů a dodnes patří k nejnáročnějším estetickým operacím a vyžaduje nejen technické zvládnutí operace samotné, ale i velkou zkušenost a odhad operatéra.

Předoperační vyšetření a konzultace před operací nosu je prvním velmi důležitým krokem. Především je třeba pacienta upozornit na změnu výrazu obličeje, která podle rozsahu výkonu může být nepříliš nápadná, ale také zásadní a proto musí být pacient připraven na tuto změnu i na reakci svého okolí. Změna tvaru nosu a tím výrazu osobnosti má často vliv i na psychiku a vývoj osobnosti, zvláště byl-li tvar nosu pro pacienta obtížným komplexem. Dolní věková hranice operace nosu je dána ukončením růstu, zejména růstu kostry obličeje a zubního oblouku. To je u děvčat od 16 -17 let, u chlapců kolem 18 roku. Horní věková hranice operace nosu není přesně dána, ale dobrý výsledek je podmíněn dostatečnou elasticitou kůže, která se musí přizpůsobit novému tvaru nosu, což je důležité zejména u výrazného zmenšení nosu.

Vlastní operaci nosu provádíme v celkové anestezii. Celý zákrok se provádí nosními dírkami, tedy bez vnějších jizev. Plastika nosu (rhinoplastika) je ukončena fixací nosu sádrovou dlahou a tamponádou nosu. Po operaci nosu je třeba počítat s dosti výraznými otoky kolem očí a často i krevními podlitinami. Velmi nepříjemná je i tamponáda nosu, která umožňuje dýchat pouze ústy, což je spojeno s rychlým vysycháním ústní sliznice. Je proto třeba 3-4 dny klidový režim s častými studenými obklady očí a dostatečným příjmem tekutin. 3.-4. pooperační den odstraňujeme tamponádu, takže se obnoví dýchání nosem a otoky očí ustupují. Nos je však dále fixován sádrou a je třeba několikrát denně čistit sliznici nosu vatovými tyčinkami, nesmí se smrkat. 7.-10. den po operaci nosu se odstraňují vnitřní stehy a kontroluje sádrová dlaha. Sádrovou fixaci odstraňujeme 17.-21.den po operaci. Kůže nosu i citlivá pleť obličeje pak potřebuje ještě několik dní k regeneraci.

Současně se sejmutím sádry vstupujeme do velmi důležité pooperační fáze hojení, kterou může chirurg již daleko méně ovlivnit. Jedná se zejména o hojení a jizvení hrotu a nadhrotové oblasti nosu, kde jizvení podkožních měkkých struktur může tvar nosu nepříznivě změnit a negativně ovlivnit dobrý výsledný efekt operace nosu. Jedná se o jizevnaté zbytnění této části nosu s výsledným bambulovitým nebo tupým hrotem nosu, někdy může dojít i k přitažení hrotu nosu k jedné straně apod.

Tyto komplikace hojení nejsou sice časté, ale pokud k nim dojde, je velmi důležité, aby pacient přesně dodržoval chirurgovi pokyny a pečlivě prováděl tlakové masáže nosu, které ve většině případů tyto komplikace při hojení nosu úspěšně vyřeší. I když je nos již první měsíc po operaci tvarově pěkný, může docházet ještě k občasným otokům (ráno, zvláště po spánku na břiše nebo po námaze), k občasnému zčervenání nosu zejména při náhlé změně teploty, někdy i k mírné neprůchodnosti nosu způsobené přechodným otokem sliznice. Hojení vnitřních struktur nosu je záležitost dlouhodobá, k úplné stabilizaci operovaného nosu dojde po několika měsících. Tento poměrně dlouhodobý proces hojení však samozřejmě nevyřazuje pacienta z běžného života. Do běžného životního a pracovního rytmu se může zapojit po sejmutí sádry a sportování či větší fyzická zátěž je možná postupně po 6-8 týdnech po operaci nosu.