Zničené břicho - existuje pomoc?

„Jak já bych také chtěla soutěžit a mít tu možnost si pomoci ke kráse“ – to byla první myšlenka, když jsem zcela náhodně narazila na tuto nabídku při brouzdání na netu. Leč můj příběh vůbec není poutavý a je tak žalostně obyčejný – vždyť tím čím já, trápí se mnoho nás žen.
Je mi teprve 25 let. Otěhotněla jsem a na miminko se moc a moc těšila. Do 5.měsíce nebylo vidět takřka nic. Svědomitě jsem bříško mazala a ještě byla spokojená s tím, že jsem definitivně předešla možnému vzniku strijí. Jak já jsem se spletla.
Jakoby mě snad začali zalévat živou vodou, bříško rostlo jako o závod. Najednou jsem už přes něj neviděla a vůbec třeba netušila kam se poděl zbytek mého tělíčka.Byla jsem vždy tak akorát a s 60 kily se mi lehce hospodařilo. Samozřejmě, že člověk počítá s tím, že se mu nějaká ta jizvička udělá, ale toto sem opravdu nečekala.
Ke konci těhotenství byl můj váhový přírůstek na hranici 30 kilíček. Vypadala jsem, jak kdybych se seprala se lvem. Dlouhé červené čáry se táhly přes celý břicháček. Mnoho z mé váhy tvořila voda a zbytek byl v bříšku. Na koupališti se mě ptali zda čekám dvojčátka, lidé zvědavě koukali, ale kde jsem měla být, když bylo takové horko? 
Kvůli makrosomii plodu jsem podstoupila císařský řez. Vše bylo v pořádku a moc krásné. Kouzelný maličký (no maličký, 4460 gr) na mě slastně pomrkával očkama , když odpočíval v mém náručí. A další mě netrápilo…než jsem se jukla pod svou košilku. No hrůza děs.
Od té doby cvičím a cvičím. Figura se upravila, ale zůstalo mi naprosto zhyzděné bříško. Některá vlákna ochrnula natolik, že kůži na dotek vůbec necítím. Strije vybledly, ale vidět jsou už z dálky. Jednou jsem neprozřetelně ukázala bříško mé mamce. Strašně se lekla, hned pak utěšovala, ale marně – já přece sama vím jak to vypadá! Děsím se léta, děsím se převlékání a chození do bazénu – všech těchto zdánlivě obyčejných věcí.
Těhotenství bylo velmi komplikované – další už nepodstoupím, ale navždy si sebou nést památku na to první také nechci! Chtěla bych se zase líbit – a to především sama sobě. Kéž by si tak štěstí – ta mrška malá – chtělo jednou na mě zasednout.