Zatím jen veliký sen.

Jmenuji se Klára, je mi 31 let a jsem studentkou VŠ, zároveň jsem také již druhý rok maminkou na mateřské „dovolené“ na plný úvazek :-). O plastické operaci v mém případě týkající se poprsí, pokud se to, co mi pán Bůh nadělil, dá tak nazvat, uvažuji již od 18 let. Před pěti lety jsem dokonce absolvovala dvě augmentační konzultace, kdy při první pan doktor, po odložení mého svršku, pronesl, což mě dost pobavilo „a tak to chápu“ a u druhé mi bylo doporučeno, ať počkám po porodu. Nechci se rouhat, vím, že některé ženy na tom mohou být podstatně hůře, ale díky velikosti mého poprsí necítím v sobě dostatek ženskosti. Pravděpodobně se na tom podílí celkově mé proporce, vzhledem k tomu, že kromě malého poprsí, nemám ani pas, má postava působí více mužsky. Bohužel to nejsou jen mé dojmy, ale bylo mi to opačným pohlavím nejednou řečeno. Pánové, děkuji :-). Doháním tedy mé nedostatky podprsenkami, kdy více materiálu je použito na výplň košíčků než na samotnou podprsenku. Doufala jsem, že třeba po porodu má prsa dostanou bujnější podobu, ovšem nestalo se tak. Během těhotenství jsem přibrala 33kg což při mých 155cm již nepřipomínalo člověka a prsa paradoxně narostla snad jen o půl čísla. Po kojení zůstala sice pevná, ale snad ještě menší. Sním o pocitu, že mám jednou dát co do plavek a mohu se cítit více ženou, mít to zdravé sebevědomí. Na jednu stranu mi celé mé postěžování připadá dětinské a uvědomuji si, že jsou na světě podstatnější věci, ovšem pocit z toho, že bych si toto přání mohla splnit, což mi můj rozpočet na mateřské dovolené neumožňuje je nepopsatelný…