Trest,pochopení,spása?

Je večer 8.2. a já po dlouhé době cítím šimrání v bříšku. Zvedl se mi tep srdce a rychle vydechuji. Znáte ten pocit? Pokaždé když cítím štěstí, tak se projevuje.A důvodem tohoto nadšení bylo objevení této soutěže. Během večera nedělám nic ojedinělého, hledám informace co se týkají školních povinností a jeden panel v mém internetovém prohlížeči je vždy otevřen mému \"brouzdání\" po internetu. Ptáte se proč 20iletá dívka kouká na stránky plastické chirurgie? Mé břímě v sobě nosím již pátým rokem. Jsou to má ňadra. Jen matně vzpomínám na dobu mých 14 let, kdy mé prsa získala nevídaných rozměrů za několik málo měsíců. Z \"malé\" holčičky byla náhle žena? Tuto skutečnost jsem přijímala jen hořko a velmi pomalu, ne snad protože by v té době má prsa nebyla hezká či pevná, ale vyslechla jsem si dost trpkých poznámek od mých spolužáků. Právě v této době jsem přestala nosit trička jako ostatní holky.
Věk přibýval a můj \"dar\" byl pro mě čím dál tím neúnosnějším.. Ovšem co udělá takových 5-6 let s mými ňadry o velkosti 5-6? Z tohoto daru se stalo přímo prokletí. Prožívám nesnesitelné období mého života, má psychika bloudí mezi neprostým zoufalstvím a pocitem neštěstí a z mých finančních přijmu bohužel i beznadějí. Má sebedůvěra je na bodě nula. Doma jsem se nesvlékla od mých 14i let, pokaždé když jsem hledala v mamce důvěru, slyšela jsem jen „no prosím Tě,vy jste ještě mladé holky,jste prdlý,máš pěkná pevná prsa,tohle ještě nemáš co řešit“, mé tělo ale vůbec nikdo nezná. Všechny partnery, které jsem měla, myslím teď /sexuálně/ byli ochuzeni/ v mém pohledu spíše ochráněni před tím pohledem, který já sama těžko snáším. Skrývala jsem je před každým z nich, sex v podprsence je pro mě samozřejmostí. Je to tak nepopsatelný ostych, až pocit vinny, ale za co? Až jediný člověk, který měl tu čest mě poznat celou, byl můj dlouhodobý přítel, trvalo to dlouhou dobu, ale přeci jen jsem svolila. Po několika měsících pevnějšího a hezkého vztahu jsem se překonala, ale pouze ve smyslu „PRO NĚJ“. To, že já pří každém pohledu, který mně věnoval jsem měla skoro slzy v očích a přála si, aby to skončilo, už zjevně netušil. Má noční můra se rovná pohledu všech lidí, které znám na má prsa. Neuměla bych se jim už podívat do očí, bylo by to pro mě tak potupné. Beru to jako svůj ohavný handicap. A proto píši, také se toužím mít ráda. Nezávidět všem dívkám, které nosí tílka, šatičky s výstřihy a modely oblečení pro které já doma brečím. Připadat si alespoň jednou \"sexy\" v novém prádle. Musím si odříkat tolik krásy, která by mohla zdobit mé tělo, ale já od patnácti nosím zmenšující podprsenky se silnými ramínky, aby mé velké povadlé poprsí skryly a výrazně pozdvihly. Zoufale sháním střih podprsenky, který je přípustný a o plavkách nemluvně. Z mého prvotního nadšení Vám napsat se stal opět depresivní myšlenkový kolotoč vzpomínek a mnohého připomínání a chápání, jak moc mě to vlastně trápí. Kolotoč, z kterého bych si nejvíc ze všeho, s Vaší pomocí, přála vysvobodit.