Tak co s tím?

Pupek jsem měla vždy…trápil mě už v době, kdy jeho velikost by byla dnes mým snem :o). Lácláče byly málem zapovězená věc, neb v nich jsem hned budila dojem těhulky. Štíhlé ruce, nohy, malý zadek…ovšem jaksi zvýšené boky a břicho mě řadily kamsi do velikostí 40 a výše…kalhoty mi pak plandaly na stehnech a zadečku. Prostě věčný boj.
Pak přišlo první těhotenství, to se ještě tělo pralo. A brzy druhé. Tak tentokrát to přirozená funkce svalu už fakt vzdala. Už tak povolené bříško šlo směrem k zemi a tak zůstalo…i přes shození téměř všech kilogramů, se moc špatně skládá do kalhot a když si vybreu ty, co by se do nich vešlo bez problému, mám zase prázdné kusy látky na nohou a zadní partii…nadšená skutečně nejsem. Mám ráda život, svoje děti a samozřejmě i bez dokonalé figury se dá žít, ostatně i bez pupku by bylo stále co vylepšovat, ale sebevědomí by mi to jistě zvedlo. Tak co s tím?