Strie, co víc dodat…

Uvažovat o plastické operaci jsem začala po druhém porodu. Ve dvaceti letech se mi narodil syn. Ke konci těhotenství se mi na břiše začaly objevovat strie. Přes veškerá mazání krémy, olejíčky a jinými přípravky se mi praskání kůže nepodařilo zastavit. Asi nejhorší pohled na sebe jsem zažila, když jsem se po porodu na své břicho podívala. Strie až nad pupíkem, navíc břicho povadlé a celé jakoby scvrklé. Jelikož mi v té době strie nic moc neříkali, věřila jsem, že se to nějak srovná a jizvičky se stáhnou. Bohužel nestáhly. O dva roky později se mi narodila dcera. Při druhém těhotenství se mi sice strie neudělaly, ale za to se mi břicho více vytáhlo. Bohužel i přes různá cvičení je břicho pořád stejné, povadlé a z mého pohledu opravdu odporné. O možnosti abdominoplastiky jsem se dozvěděla od známé, která tuto operaci podstoupila a která je se sebou o poznání spokojenější než jindy. Bohužel si tuto operaci nemohu dovolit. Jako 25letá matka bych si z hlediska krásy nepřála nic jiného, než mít břicho, za které bych se nemusela stydět, nemusela nosit volné oblečení a mohla si s dětmi vyrazit do bazénu bez ručníku obmotaného kolem pasu.