Sebedůvěra? Co to je?

Je mi 22 let a jsem studentka vysoké školy. Můj problém je asymetrie. Když jsem si uvědomila to, že mám jedno prso ve velikosti č. 1 a druhé téměř žádné, bylo mi asi tak 14 let. Do té doby mi to nepřišlo důležité.
Neskutečně jsem se za sebe styděla, jako asi každá slečna a žena, která má tento problém. Styděla jsem se to ukázat i vlastní mamče, natož jít k doktorce. O problémech se vztahy s kluky ani nemluvím. Klukům jsem se líbila, ale moje sebevědomí bylo vždy na nule. Každý můj vztah tedy ztroskotal během pár týdnů, díky mé přehnané nedůvěře. Nevěřila jsem si a neskutečně jsem se bála, co na to ten dotyčný řekne. První, co mě při seznámení napadlo, bylo vždy: „Budu se mu zdát nechutná?“ Samozřejmě jsem byla přesvědčená, že ano. Bohužel mi to zůstalo až dodnes.
Máma nakonec sama zpozorovala, že mám nějaký problém a donutila mě to asi v 18 letech říct doktorce, která mi řekla, že mi pomůže jedině plastická operace. V té době tuto operaci ještě hradila pojišťovna a tak jsem se rozhodla můj psychický problém řešit operací. Jela jsem tenkrát k paní doktorce, které mě prohlédla. Poté mi řekla, ať se obléknu a začala mi vysvětlovat, že chci udělat nejhorší věc ve svém životě. Líčila mi, jaké s tím budu mít problémy, jak to bude bolet a že za to nic nestojí… ani mé sebevědomí. I přesto, že jsem byla v té době už plnoletá, zavolala si tam mou mámu a řekla jí, že by tohle své dceři nikdy nedovolila. Odešla jsem tedy odtamtud s pláčem. K operaci samozřejmě nedošlo.
Nyní už mám jiný názor. Jsem mladá holka, která má v sobě nepříjemný psychický blok. Myslím, že by mi operace prsou strašně pomohla. Dostala bych sebedůvěru, líbila bych se sama sobě. Nechci oslňovat velkými vnadami, stačili by mi menší prsa, ale hlavně: obě stejná! Jelikož jsem studentka, tak nemám na to, abych si operaci zaplatila. Proto to zkouším touto cestou. Chtěla bych zase ráda chodit na koupaliště, umět se usmívat na kluky a najít si lásku bez toho aniž bych se bála toho, co přijde…