Prsa půlky…

Snad nebude můj příběh příliš nudný a dlouhý-děkuji všem, kteří jej dočtou až do konce:)
Nidky jsem neměla prsa. V pubertě jsem pořád čekala, že ještě porostou a někdy kolem 18. roku, kdy jsem měla velikost podprsenky 75AA, mi došlo, že se můj růst zastavil někdy ve 12 letech a nejspíš už mi taková zůstanou. Mrzelo mě když jsem poslouchala posměšky, že jsem plošina, že to nejsou ani lentilky pod kobercem… Styděla jsem se vysléct i u lékaře, společné šatny jsou pro mě noční můrou i dnes. Pořád jsme ale doufala, že když přiberu, budu brát antikoncepci, že trošku přece jen vyrostou-no nestalo se. Tak jsem věřila alespoň v to,že po dětech se to spraví. Co Vám budu povídat-z mých \"půlek\" jsou nulky. Jsem hrdá na to, že i s mými půlkami jsem obě děti kojila víc než rok (dohromady více než 25 měsíců) a dala jim pro ně tolik cenné mateřské mléko. Řekla jsem si, že posměváčci mi můžou vlézt na záda, že i s tím nic, jsem tak dlouho kojila. Ale i přesto mě teď mrzí, že mám přes prsa téměř jako v pase. Že oblečení si vybírám jen takové, které zakryje mé nulky. Že nemůžu sehnat hezkou podprsenku a o plavkách ani nemluvím. Moc bych si přála vylepšení a \"pořídila\" si prsa dvojky. Jenže máme dvě děti a vždy se najde něco jiného do čeho je potřeba investovat a přijde mi trochu sobecké upřít dětem a manželovi např. rodinnou dovolenou jen proto, abych já měla dobrý pocit a konečně jsem se sama sobě líbila. TAto soutěž je pro mě možností, jak si nechat zvětšit prsa a nemít přitom výčitky svědomí, že o něco ochuzuji mou milovanou rodinu.