Prsa na obtíž..

Velká prsa jsou snem mnoha dívek a žen, aniž by si uvědomily, že tato \"krása\" přináší své oběti. Já jsem majitelkou jednich z těchto převelkých prsou, dříve má chlouba a nyní ani nemluvim. Jsem studentka VŠ,přestože pro mne časově náročné studium, snažím o svá prsa pečovat, jak pohybem, tak masáží atd. Ale není to co to bývalo. Vzpomínám jak na základní škole, kdy mi všichni záviděli prsa, oooo a těch kluků kolem mě:D. Chození bez podprsenky, vychloubání se. Ale o pár let se dostavila gravitace a já se začala stydět za svá ňadra. Nehledě na to, že jsem byla hráčka národní házené a musím se pochlubit, že docela úspěšnou. Co tréninky to samé běhání, bolest prsou i přes nošení sportovní podprsenky navrch. Jsem i docela zklamaná z našeho zdravotnictví, bolesti zad tak veliké, jež mě dovedli k lékaři, byli na nic. Lékař koukal, koukal a nakonec mi předepsal rehabilitace a doporučil mi plavání, ikdyž jsem podotýkala, že chodím minimálně jednou do týdně plavat. Nevím jestli se něčeho takového lékaři bojí nebo spíš s tím nemají zkušenosti, a tak se o to moc nezajímají a mávnou nad tím rukou. Lidé vůbec netuší, co tací lidé mají za problémy ( kupování podprsenek, omezení sportu ale i vzhledové problémy).Někdy se stydím na koupališti, když si slečny sundají horní díl plavek a já nemohu, asi by se všichni lekli, jak velikosti, tak velikosti bradavek. Přítel mě utěšuje, ale já vím, že je to pro mě stresující problém. Pořád se ohlížím kdo na mě kouká, co si myslí a navíc nakupování oblečení o dvě čísla větší kvůli prsům je dost zdracující. Teď se mi moc ulevilo, že jsem se mohla vyzpovídat ze svého problému, který mě každý den stresuje.