Prsa jako…

Dobrý den, ani nevím proč jsem se rozhodla napsat tento příběh,hodně jsem váhala a nakonec jsem se rozhodla,že to také zkusím. Byla jsem sportovně založená,dá se říct,že i na mojí malou výšku celkem atraktivní. Jenže pořád jsem sama se sebou nebyla bohužel spokojená, a teď je to o to horší. Chtěla jsem ze svých 52 kg při výšce 164 cm zhubnout na 48 kg. Povedlo se mi to na 50, ale kam to nejvíc šlo, byli bohužel prsa…bylo to ještě ok, když jsem si mohla kupovat podprsenky 75b,jenže pak už jsem musela kupovat 70 a, a taky si toho hodně známých a kamarádů všimlo. Občas u toho někdo prohodil něco jako, ty sis snad ty prsa fakt vycpávala. No a v tu chvíli moje sebevědomí bylo někde v dalekých a dalekých krajinách. Nejhorší to bylo potom, když jsem poznala přítele, myslela jsem si celou dobu, jak jsem neodolatelná, až když přišlo na věc a musela jsem si svléct podprsenku, styděla jsem se,a on mi v tu chvíli řekl, že má rád plná,velká prsa. Zabolelo mě to, a v tu chvíli jsem nad tím začla přemýšlet každý den, až do té chvíle, než jsem potkala jeho, tu mojí pravou lásku,jemu se má prsa líbila taková jaká jsou,jenže já se pořád a pořád trápím, Chvíli jsem měla období, když jsem zase byla šťastná a nosila jsem velikosti podprsenek 85c, ale to jen proto, že jsem otěhotněla a kojila. Jenže nekojila jsem tak dlouho, jen 2 měsíce. A prsa mi povisla,nejsou tak pevná a nejsem s nimi vůbec spokojená, a nejhorší na tom je, že už ani žádný krém, ani nic jiného krom plastické operace nepomohou. Vím,že nejsem jediná na světě kdo má tento problém, a taky vím, jaké to je, když jdete po ulici a vidíte slečnu s krásnými plnými naďry,ten strach, že vás opustí, kvůli někomu takovému, a každodenní nejistota, a každodenní otázky, proč nemůžu mít já takový. Kéž bych se jednoho rána probudila a věděla bych, konečně to mám za sebou,konečně můžu jít po ulici s hlavou nahoře a říkat, dočkala jsem se i já…