Proč píši právě já?

Proč píši právě já? Vždyť mám dvě krásné holčičky (34 měsíců a 4 měsíce), milujícího manžela, máme se rádi, máme kde bydlet, tak co mi může chybět? No, asi to co většině žen, které sem napsaly svůj příspěvek. Tedy dostatek sebevědomí. Je mi 30 let a vždy jsem trochu bojovala s váhou, ale o tu přeci tolik nejde. Spíše se zřejmě jedná o to, jak se člověk cítí. No a já se už dost dlouho necítím příliš dobře. Měla bych se těšit z holčiček, které nám opravdu dělají radost a to mě těší. Jenže ta starší už opravdu dost věcí vnímá a začíná se ptát, proč mám tak velké břicho, když už je sestřička z bříška venku, tak už nemusí u mě mít pokojíček. Obě treperendy přišly na svět plánovanou sekcí, takže mě, asi jako dost žen, které toto podstoupily, trápí povislé břicho nad jizvou, které se nikam nedá schovat, ač se sebevíc snažím. Jsem člověk který velice snadno získá mindrák a to břicho je asi můj největší. Navíc se už stydím svléknout před manželem, takže se i začánám vyhýbat sexuálnímu životu, což manžel samozřejmě vnímá. Sice mě ujišťuje, že se mu líbím stále stejně jako před dětmi, ale pokud se sebou není člověk sám spokojený, tak se to druhému těžko věří. V duchu si říkám, že až se to spraví cvičením, jídelníčkem,…, tak bude zase vše ok. Jenže upřímně, žádné výsledky na sobě nepozoruji, stejně tak jako jsem je nepozorovala po prvnim dítěti, tedy kromě frustrace, že to sama nezvládnu. Proto když jsem narazila na tuto soutěž, řekla jsem si, že zkusím štěstí a třeba můj příspěvek pana doktora zaujme a pomůže mi nejen k lepšímu břichu, ale hlavně k získání sebevědomí, kterého již dlouho opravdu nemám na rozdávání. Ať už to dopadne jakkoli, jsem ráda, že jsem se ze svých pocitů mohla vypsat. Klára