Proč a kdy jsem se rozhodla pro zvětšení prsou

V puběrtě mě má prsa překvapivě netrápila,ikdyž na mou výšku(178) jsou opravdu malá. Líbily se mi vždycky větší, ale nějak jsem to neřešila.Vdala jsem se,manžel neměl nic proti mým prsům. Od jeho rodičů jsem slýchávala řeči,že žena má mít pořádná prsa, jinak to není žena a podobně. Už tenkrát jsem začala snít o velkých ňadrech. Přišla na svět dcera, po dvou letech syn a já začala po zvětšení toužit víc a víc. Manžel byl proti.Nakonec naše manželství nevydrželo. Ikdyž to nebyl důvod našeho rozchodu, touhu jsem si nesla sebou dál. Dokonce se to zhoršovalo a já se nemohla na sebe ani podívat. Chodila jsem se sprchovat v tričku. Prsa jsem si myla za dva až tři dny. Hororová představa pro mne byla jít v létě v plavkách. Problém pro mě byl jít si koupit spodní prádlo, triko,plavky a pod. Po čase jsem potkala nynějšího manžela a když vzpomínám jak jsme se milovali…v tričku. Ošklivila jsem se sama sobě, natož aby moje prsa viděl ještě někdo jiný…to nešlo. Už na začátku vztahu jsem mu pověděla, že vážně uvažuji o zvětšení. Nebyl proti. Jenže jsme plánovali mimčo a já usoudila,že bude lepší s operací počkat až po miminku. Po dvou letech se nám narodil kluk, dva a půl roku jsem ho kojila.To jsem byla celkem v klidu. Po ukončení kojení sem začala opět mluvit o zvětšení, jenže manžel byl proti. Raději jsme o tom nemluvili, aby nedocházelo k hádkám. Jenže já se trápila dál. Nyní jsme o dva roky dále a můžeme s manželem o tom otevřeně mluvit. Nikdy bych neřekla, jak sebenepřijetí může člověku zkomplikovat život.