Přeji si spokojený život

Hezký dobrý den,
chtěla bych Vám napsat proč toužím po plastické operaci. Konkrétně v mém případě po zmenšení prsou.
Jsem 23 let stará dívka, která při svých 160 cm a 55 kg má prsa 70F! Což bohužel znamená, že jsou na mé postavě víc než dosti zřetelná :-(
Jinak problémy se svými prsy mám již z doby dospívání, kdy už v sedmé třídě základní školy jsem patřila tzv. k nejvyvinutějším dívkám. Tato skutečnost mě velmi trápila, jelikož jsem nikdy netoužila a nechtěla být středem pozornosti a za podprsenku, která pro mě byla nutné zlo, se styděla.
V následujících dvou letech se mi markantně prsa zvětšila a já se je snažila všemožně zakrývat. Navíc v deváté třídě, kdy puberta začíná nabírat na obrátkách začaly i slovní narážky, ty mě samozřejmě velice zraňovaly a ničily mé sebevědomí. Tyto události vedly k tomu, že jsem začala hledat útěchu v jídle, což mělo za následek nárůst váhy a samozřejmě další zvětšení prsou. Takže jsem si vůbec nepomohla, ba naopak, narážky okolí se spíše stupňovaly a nejednou mi bylo řečeno, že mám tak velká prsa, že bych mohla kojit vodníky z mostu. Tuto nemístnou poznámku jsem obrečela. Dokonce jednou při cestě ze školy domů ke mně přistoupil jeden kluk a pod záminkou, že chce vědět kolik je hodin mi začal osahávat prsa. Okamžitě jsem mu vrazila pěkný políček a utíkala domů, kde jsem brečela a cítila se méněcenná.
V době středoškolských studií jsem se samozřejmě jako každá holka chtěla ze všeho nejvíce líbit a dokonce jsem si několikrát na sebe vzala tzv. sexy oblečky. Avšak na mě mi to teda vůbec sexy nepřipadalo, spíš jsem si připadala absolutně pitomě, prsa napěchovaná v přiléhavém tričku budila příliš velkou pozornost okořeněnou občas peprnými poznámkami. Takže to bylo absolutní fiasko a nikdy jsem se o nic takového již nepokusila. Jinak ovšem k mému potěšení jsem si v této době našla hodného přítele, v což jsem ani nedoufala. A trávila s ním příjemné chvíle, které občas zahalil mrak v podobě jeho spolužáků, kteří si mě a hlavně má prsa nemístně dobírali. Slova typu dudy, kozy… byly slabím odvarem. Vím, že mi z toho bylo tenkrát smutno a mému pošramocenému sebevědomí to nepřidávalo. Tak jsem se snažila alespoň zhubnout, jednak kvůli příteli a taky abych v očí ostatních trochu stoupla, to však mělo za následek, že se z mých velkých ňader stala ještě více povislá ňadra. Bylo mi dokonce řečeno, že vypadají jako u většiny ženské populace z oblastí Afriky… A tak jsem se rozhodla nosit prádlo, které můj nedostatek zakryje.
A tak je tomu vlastně dodnes, vybírám si oblečení které má prsa ukryje, i když bezvýsledně, jelikož ještě vyrostla po používán antikoncepce. V mém šatníku se nalézá spíše střízlivější oblečení a mé sebevědomí je podkopané. Často sním o tom jaké to asi je mít menší prsa, co všechno může člověk dělat, jak se mu asi chodí, když nemá přidělaný dvě závaží na hrudi. Moc bych si přála se již za svá prsa nestydět, bez problémů si koupit podprsenku či plavky, zkusit si třeba nějaké hezké hadříky. Potom bych si určitě přála mít už pokoj od těch dotěrných a vulgárních chlapů, ale hlavně bych si ze všeho nejvíce přála, aby mě přešla ta ukrutná bolest zad, která se rok od roku víc a víc stupňuje až vede k nesnesitelným bolestem hlavy a potížím s dýcháním. Přeji si tělesnou a psychickou vyrovnanost. Prosím, přála bych si opravdu spokojeně žít…
S pozdravem Petra