Nejsem obdařena takovým talentem popsat svoje těžkosti a jen těžko hledám slova.
Nevím jak vyjádřit zklamání, které cítím, když vidím
svraštělou, stařenkouvskou kůži na svých prsou. Nevím jak vyjádřit strach z toho, že někdo zahlédne, jak má prsa vypadají, bez vyztužené
podprsenky a trička bez výstřihu. Nevím jak, vyjádřit obavy, kdy se můj muž dotýká té povislé kůže, a já myslím jen na to, jak ho můžu
přitahovat, vždyť jsem měla tak pěkná a velká prsa, a teď…
Na svoje pocity zapomenu, když vidím své dva krásné syny, ale k těm mým
sobeckým pocitům se vracím každé ráno, když se oblékám, když se svlékám a v podstatě pokaždé, když jen koutkem oka zahlédnu tu hrůzu, která
je mou ženskou součástí.
Je mi 27 let a jsem, jak už jsem psala matkou dvou malých, krásných chlapců. Po rychlém úbytku na váze zhruba 25kg,
které jsem nabrala při obou těhotenstvích a po zhruba čtyřletém kojení jsem snad již odepsaná? Můj půvab je uvnitř a dokáži být šťastnou
maminkou, ale moc bych si přála být také krásnou ženou.
Již dlouho jsem se snažila napsat do Vaší soutěže, a jsem ráda, že se tak nyní
stalo.