Pomozte mi prosím znovu vstát a začít žít

Už od mých 15 let se trápím s mým obrovským hrbolatým nosem. Začalo to posměšky spolužáků na základní škole, vždy mi říkali, jak jsem škaredá, že vypadám jako čarodějnice. Bála jsem se chodit do školy, aby se mi ostatní nesmáli, za to jak vypadám. Vždy jsem si myslela, že nezáleží na vzhledu, ale že záleží na tom jaký je člověk uvnitř. Mýlila jsem se hodně lidí posuzuje okolní svět podle toho jak vypadá člověk ze vnějšku . Byla jsem zklamaná, jako žákyně základní školy jsem probrečela skoro celou dobu studia. Ale postupem času jsem stárla a byla rozumnější a tak jsem si říkala až půjdu na střední školu a pak do zaměstnání tak se určitě nebudou dívat na to jak vypadám ale na to jaká jsem ne? Jsou to přece rozumní skoro dospělí lidé, ale opak byl pravdou. Sice se mi neposmívají ale vidím jejich pohledy, jak se na mě dívají jako bych nepatřila mezi ně.

Proto jsem začala přemýšlet nad změnou mého nosu, ale dřív nebyla možnost operovat se a změnit svou tvář. Tak jsem se nechala ostříhat tak, aby mi ofina zakryla část obličeje a nemohl mě nikdo pozorovat z boku, protože to je moje nejhorší část obličeje. Nos z boku je hrbolatý a křivý a nejde přehlédnout. I když se fotím, tak jde můj nos vidět. Dřív jsem se snažila namalovat a vyrazit s kamarády ven. Tak jsem se hezky oblíkla a namalovala se jako každá holka se snaží být krásná, když vyráží ven se bavit. Jenže nebylo to tak, uviděla jsem se v zrcadle a rozhodla jsem se, že nikam nepůjdu. Protože vypadám hrozně a to začalo další období oplakávání svého vzhledu. Ptala jsem se sama sebe proč zrovna já? Udělala jsem někomu něco, že musím takto trpět? Čas se měnil a je mi už 19 let zjistila jsem, že nemám žádné kamarády, protože se zavírám pořád doma a nikam nechodím. Nikdo se semnou nechce kamarádit, protože se liším svým vzhledem. Přece nebude s holkou, která je ošklivá a vypadá jako čarodějnice.

Závidím všem těm, kteří nemusí řešit tento problém. Tak třeba tlustší lidé, ti si můžou změnit svou postavu tím, že začnou zdravě jíst a začnou se pohybovat. I odstáté uši se dají zakrýt vlasy. Ale co nos? je přece důležitou částí obličeje, kterou každý kdo se na Vás podívá vidí. Dělá člověka buď jemného a krásného a nebo hrubého a ošklivého. Už dlouho jsem uvažovala nad plastickou operací, ale nejsou finance, když je holka studentkou tak je těžké vydělat tolik peněz a dát je na svůj nesplněný sen.

Z operace očekávám změnu celého života. Začala bych konečně žít, zvedlo by se mi sebevědomí a byla bych konečně šťastná. Mohla bych se fotografovat, aniž bych utíkala před všemi fotografiemi. A strach mám zase nejspíš z toho, že by mě operace hodně bolela nebo by nedopadla dobře. Ale věřím, že očekávání z nového nosu by bylo silnější než bolest z nosu.
Řeknu narovinu , že můj nos mi zničil život. Od 15let mám psychické problémy a projevilo se to na tom, že nevycházím z domu a neprožila jsem mládí jako asi všichni ostatní ,,flákáním,, na diskotékách a posezením v čajovnách a podobně. A taky tím, že jsem naprosto bez přátel.

Byla bych vděčná, kdybych měla možnost postoupit v soutěži a nebo dokonce vyhrát a změnit život a začít ho konečně žít. A děkuji za pochopení a soucit s mým životem.