Jmenuji se Věra. Je mi 36 let, jsem vdaná a mám dvě děti. Jsem malé postavy, typická hruška. Před dětmi jsem měla postavu 89 - 60 - 93, tj. vosí
pas a k němu výrazné boky. Váha se pohybovala okolo 52 kg, což je moje váha i dnes.
V prvním těhotenství jsem přibrala 20 kg, které jsem do
třech měsíců po porodu shodila. Mým problémem se však stalo, že mi během těhotenství i přes veškerou péči popraskala kůže po celém těle. Na
prsou, na hýždích, bocích, stehnech, tříslech (zde jsou praskliny široké až půl cm a v těhotenství neuvěřitelně bolely) a zejména na břiše.
Dcera byla otočená obráceně a musela být porozena císařským řezem. V břiše měla hlavu v oblasti mého pupíku, což vytvořilo na mém břiše
velkou bouli a kůže v této části břicha se již nikdy zpět nestáhla.
Přestože je moje postava po dvou dětech vcelku uspokojivá, v létě si
stydím kvůli ošklivému břichu obléci dvojdílné plavky. Již několik let se věnuji orientálnímu břišnímu tanci. Při tomto typu pohybu jsou
posilovány i problematické části těla jako je bříško, stehna hýždě. Svaly na břiše mám díky tanci propracované, bohužel převislá kůže s
prasklinami působí i během tance odpudivě a některé taneční prvky (pohyby břicha) nemohou vyniknout. Nevadila by mi na břiše trocha tuku a ani
kdybych měla malé bříško pokud by byla kůže na něm napnutá. Já však nikdy nepřibírám na břiše, vždy zejména v bocích a stehnech. V tuto
chvíli mi na břiše visí kůže, která se žádným cvičením ani krémy nedá odstranit. Zejména v oblasti pupíku je kůže převislá. Jelikož
břišním tanečnicím musí být vidět při tanci bříško, působí mi velké trauma se svléci a veřejně jej ukazovat. Ráda bych se tanci dál
věnovala a občas se o toto umění podělila s ostatními. Dnes je pro mne představa veřejného vystoupení tramatizující.
Nikdy mne nenapadlo, že
bych řešila své fyzické nedostatky plastickou operací. Se svými nedostatky jsem se vždy dovedla vyrovnat. V důsledku skoliózy mám na hrudníku jedno
žebro vychýlené a tvoří bouli. Nemohla jsem nosit halenky s odhaleným dekoltem a boule je vidět i přes oblečení. Nikdy jsem však neuvažovala o tom,
že by to mohlo být jiné. V případě převislé kůže na břiše jsem ale na plastické operace změnila názor. Tanci se chci dál věnovat. Naplňuje
můj život, činí mi potěšení z pohybu a ráda bych toto potěšení a radost z tance dávala i druhým a to aniž bych se musela bát, že se všechny
oči upírají k mému nehezkému břichu.