Osklive kacatko

Nikdy jsem nebyla tak dobra ve psani, jako v mluveni..Ale snad se mi podari napsat muj pribeh, ktery neni zrovna ten nejstastnejsi..Jiz od malicka jsem mela hrozne mindraky v tom,ze mi nenarostly do urcitych proporci me prsa, jako treba mym spoluzackam ve skole ci pozdeji mym kolegynim v praci..Nemela jsem z toho dobry pocit ani doma, protoze ma maminka a ma babicka byly prsate a ja prakticky oproti nim plocha jako drevena deska…Dokonce si ze mne utahoval i muj otec, ktery mi vzdycky rikal,ze ty prsa mam, jako by mne stipl komar,apod..Jsem od malicka hubenejsi postavy, takze si vsichni mysleli,ze me prsa snad nenarostly proto,ze malo jim,ale tim to nebylo…naopak jsem byla vzdy pri chuti, jen mam muj organismus trosku naruby a snad nechce, aby se na mne neco menilo..Me kamaradky mi mou postavu obdivuji,ale ja nejsem s ni vubec spokojena…Jim nechybi nic,ale mne vzdy chybelo ve vystrihu to nejdulezitejsi, co nas dela zeny zenami,prsa!! A co teprve vyjit v plavkach nekam na plaz??? Kazdym rokem mam stejne myslenky,..\" snad jednou priberu a to i v prsou a konecne budu mit zaplneny plavkovy horni vrsek !!\"..Jenze se do dneska nic u mne nezmenilo, naopak..pribylo..predtim mi bylo o hodne let mene, a problem byly jen me prsa…Dnes je mi 47 let a zjistuji, ze kuze uz se meni a reknu vam, nedokazi se s tim jeste smirit..Vidim,ze hodne zen, starsich ode mne, vypadaji mnohem mladsi nez jsem ja…Mam tak trochu z toho deprese, nebot bych jeste chtela chvili byt mlada,a take se libit..Nikdy jsem neverila,ze i ja jednou budu bloumat v techto pocitech a myslenkach,ale stalo se..nejhorsi na tom vsem je, ze pred pul rokem jsem se seznamila s muzem o 14 let mladsim nez ja…Vite, vzdy jsem si myslela,ze zena by mela mit muze starsiho( i toho jsem mela, dokonce starsiho o 25 let,s kterym jsem se vdala a mam dve deti)..Nyni jsem jiz 8 let vdovou,roky prozite ne moc stastne,ale byla jsem vzdy optimistkou verici,ze snad zitra bude lip…Jenomze ,kdy to bude???

Ziji mimo vlast, nebot muj manzel byl cizi statni prislusnik ..Do ceska se dostavam jednou v roce, protoze nejsem na tom financne dobre a take jeden ze synu jeste navsevuje skolu…
jak uz jsem drive napsala,seznamila jsem se s muzem mladsim o 14 let, ktery se (pry!) do mne zamiloval na prvni pohled..Ja , jelikoz mam dost spatne zkusenosti s muzem, jsem dlouho mela co delat sama se sebou, nez jsem dosla k nazoru, ze tedy to s nim zkusim…Vite, neni snadne se zamilovat do muze o tolik let mladsim,ale stalo se..Jen mne nahani strach z toho,ze jednou mne necha, protoze se vedle nej zacnu scvrkat a starnout..Vim,ze vsichni musime jednou zestarnout,ale stale si rikam,ze prece jenom dnes se jiz starne pozdeji…a ja , podle pravdy, mam z toho hruzu!! Ted, kdyz jsem poznala meho pritele,ktery nejen ,ze je mladsi,ale hodne mi psychicky pomaha, ma se mnou trpelivost,nechci jeste zestarnout…Ja sama nevim, co vlastne bych na sobe mela \"spravit\"..( mne uz snad nepomuze ani svecena voda!!:D),ale opravdu bych jeste chvili chtela vypadat mladsi a svezi..A take se ukazat v tomhle svezi stavu i mym synum, nebot do dnes vidi jejich mamku zivotem unavenou a zvladlou jako kopretinu..Chtela bych opravdu jeste jednou byt v zivote stastna a citit se opravdu hezkou zenou,a ne osklivym kacatkem, kterym jsem se dodnes citila.. Muze mne opravdu nekdo pomoci????