Je mi 45 let. Už když jsem se narodila vypadala jsem jako buldok…pod očima obrovské pytle, obličej spadlý dolů, okolo pusy spousty kůže navíc. Dokud jsem byla malá nedošlo mi že se nebudu líbit a později sem se snažila nevšímat si narážek jako…stará stanová kůže, buldok, šarpej, bernardýn a podobné. Vadilo mi to, strašně mi to vadilo a vadí do dnes, ale říkala jsem si, že s tím stejně nemůžu nic udělat a smířila se že jsem prostě ošklivá. A jak stárnu tak se vzhled buldoka více a více naplňuje. Celé roky mě lidé posuzují podle toho jak vypadám a ne podle toho jaká opravdu uvnitř jsem. Každému na první pohled padla do oka vytahaná a přebývající kůže. Na těle jsem ji schovala pod oblečení, ale na obličeji bych musela nosit závoj. A tak mě celý život posuzovali podle vzhledu a mnohokrát jsem od lidí, kteří mě poznali lépe slyšela…no první dojem hrůza…ale pak…jsi vlastně fajn ženská. Po letech jsem se rozhodla a ze zoufalství si vzala půjčku, kterou doposud splácím, na plastickou operaci víček a nechala si odstranit ty příšerné vaky, které mi viseli pod očima a dělali ze mě starou bábu už ve dvaceti. I v narkóze jsem slyšela paní doktorku jak říká…teda ta má pytle že by se za ně mohla věšet. A měla naprostou pravdu. Po operaci mi zkrásněl svět. Ta hrůza spadlých očí zmizela a já se cítila o dvacet let mladší. Ale vaky okolo pusy mám stále a strašné mě trápí. Vypadám jako buldok tentokrát bez vaků pod očima. Pořád si říkám…až splatím půjčku vezmu si další… ale myslím že na to prostě nebudu mít. Ta částka je dvakrát vyšší než za víčka a já se bojím, že může přijít cokoliv…nemoc, přijdu o práci…prostě cokoliv a nebudu moct půjčku splatit. Sice pracuju i když jsem už roky částečně invalidní, ale tolik, abych si mohla nechat odstranit laloky, si nikdy nevydělám. A tak se budu muset smířit s tím, že na mě muži budou koukat skrz prsty a já se s nikým neseznámím pokud zrovna nebude nevidomý. Je zlé když okolí posuzuje člověka podle toho jak vypadá. A nic se s tím bohužel nedá dělat. Snad kdyby mě příroda obdařila na prsou tak by mi lidé spíš koukali tam a ne na obličej.