Nos jako papoušek

Vůbec netuším jestli mam právo na to abych jsem napsala svůj příběh a to proto,protože je mi teprve 16 a taky třeba někdo by jsi tu plastiku zasloužil víc jak já.Podle mého názoru se má zkusit všechno,takže není taky divu,že po všem se vrhnu po hlavě. :D
Každá ženská vždycky není uplně dokonála a u každý se najdou nedostatky.Mě ale pán bůh těch nedostatků nadělil víc než dost !!!Asi tak když mi bylo 9 tak zejména mé okolí si začalo všímat něčeho divného uprostřed mého obličeje.Ano,byl to nos.Nevím proč,ale zdá se mi jakoby měl tendenci porad se zvětšovat a zvětšovat.Ani kouknout se na něj nemůžu neb ho přímo nesnáším! Někdy se pokouším brát to s humorem-pochvíli mě ta přetvářka vždycky přestane bavit a je mi vyloženě do pláče.Ani nevíte co jsem v životě všechno byla: tukan,papoušek,orel,ježibaba a přezdívka skřetice my vydržela až do ted.
Nemám ráda,když se někdo v mé blízkosti směje.Mám potom pocit,že se smějou mně a to mě docela vždy i ublíží a musím o tom přemýšlet.