Nikomu to nepřeji…

Múj příběh začíná jednoduše…jako každá mladá dívka jsem začala dospívat. Chodila jsem na základná školu do třídy, kde si všichni mysleli, že jsou ti nejlepší a mistři světa…i když to byli děti. Dělali rozdíly mezi bohatými, chudými, krásnými a ošklivými… v mém případě, se to nakonec odrazilo na té tělesné kráse. Děvčata začala dospívat, což se především ukázalo na růstu prsou. Ale já nic…všem prsa rostla a mě jediné ne. Byla jsem z toho dost smutná. Holčina s těmi největšími prsy byla samozřejmě obletována a já byla ta té druhé straně…bohužel…byla jsem odstrkovaná a co je nejhorší..i šikanovaná :(
Kvůli mým prsům a vzhledu, i když spouta těch, kteří měli zábavu z toho že já pláču, ukrývám se do kouta apod., si vždy našli nějakou příležitost…každý den jsem šla do školy se strachem, co se bude dít dnes…
Kdyby mi prsa začla růst o pár let dříve, možná že bych byla oblíbená…ale to v se v mém případě nestalo…
Stal se opak…
Nechci zde mojí šikanu probírat do detailů, protože vždy když si na ni vzpomenu, chce se mi znovu plakat a nikomu bych to nepřála, nikomu…!!!
Dnes jsem dospělá vdaná žena, ale má prsa jsou stále malá…vždy když jsi vzpomenu na základní školu, zaskočí mi dech…:(
Nikdy jsem o tom nikomu neřekla a nikdy to nikdo neveděl…jen má třída a učitelky, které to přehlíželi aby neměli zbytečné starosti…:(