Nevylezou a nevylezou

Dobrý den,
jmenuji se Bára. Za pár dní oslavím dvaadvacáté narozeniny, mé poprsí tomu ale neodpovídá. Z vyprávění mojí maminky vím,že už jako malá holčička jsem se těšila až mi narostou prsa, ale bohužel ke mě nebyla příroda tak štědrá jako k mým kamarádkám v jejichž společnosti si nepřipadám dost atraktivní. Můj příběh začal asi tak ve čtrnácti letech kdy už jsem tušila, že prsa nepovylezou ani trošičku. Dost se to projevovalo na mém sebevědomí. Byla jsem velice dobrý plavec a plavání mě bavilo, ale neměla jsem odvahu se svléknout do plavek, tak jsem se plavání vzdala. Snažila jsem se vyrovnat se se skutečností, ale možnost plastické operace byla stále pravděpodobnější. Loni si maminka našla přítele Petra, který nás bral často do německa na nákupy. Zkoušela jsem si tričko s větším výstřihem, ve kterém jsem se ztrácela. Když jsem ho vracela na stojan,Petr se zeptal v čem je problém, formou vtipu jsem mu popsala situaci a dostalo se mi nečekané odpovědi, tedy spíš nabídky. K narozeninám by mi zaplatil operaci prsou. Byla jsem natolik zaskočená, že jsem nabídku nakonec odmítla a do teď mě to mrzí. Stále operaci plánuji,nechci být povrchní, ale věřím, že budou velkou součástí mého sebevědomí, hlavně než na ně našetřím, tak už je ani nebudu potřebovat :) Nechci velká prsa, jen si chci připadat jako žena a bez problémů sehnat podprsenku. Všechny příběhy jsou velice zajímavé, snad s tím svým budu mít alespoň malinkou šanci, ale děkuji za tu šanci