Nepovedená nebo povedená operace ??

V předškolním věku vás všechny starosti obchází velkým obloukem, ale čas běží jak voda a jednou se dostanete do stádia kdy si děláte pěkné účesy a chcete se líbit. Vždy se mi nejvíce líbili culíčky a copánky asi z toho důvodu že já jsem je nemohla mít. Ne z toho důvodu že bych měla krátké vlasy, ale proto že jsem měla odstáté uši,ještě k tomu jedno víc než druhé a všechny děti si toho vždy všimli. Nikdy jsem se přez to nemohla přenést tak jsem nosila vlasy rozpuštěné. Potom jsme začali v rodině přemýšlet nad otoplastikou, u dětí je to přece jenom ještě zadarmo jsme si říkali. Nakonec jsem se odhodlala k operaci. Ze začátku to vypadalo dobře, upravili mi jen jedno ucho abych je měla stejné a říkali že jak porostu uši ještě přirostou samy. Čas zase letěl, neoperované ucho mi pěkně přirostolo a operované je pořád to co mi odstává. Jednou za rok se přece jenom překonám a dám si vlasy do culíku, ale vždy se najde nějaký \"posměváček\" a zase mi klesne sebevědomí a vlasy si rozpustím. Nedávno jsem zase navštívila nemocnici a tam mě poslali rovnou na oddělení plastiky, ale už si neuvědomují že né každý si to může dovolit. Kolik lidí si už tak mohlo přát někdy najít v nemocnici Reklamační oddělení.