Nelehké dětství

Dobrý den, ráda bych se s Vámi podělila o svůj a třeba si i splnila svůj nesplnitelný sen.
Problémy s váhou mám již odmala. Nevyhla jsem se šikaně, posměškům i odmítnutím od mužů. Se svou postavou jsem se však vyrovnala a usmířila se s tím, že někdo má proporce být hubený a někdo prostě bude silnější, ať dělá, co dělá. Měla jsem vážný vztah, můj vzhled nehrál žádnou roli, ale přesto si čím dál tím více uvědomuji, že při získávání pracovního místa a založení rodiny bych to měla daleko jednodušší.
Naše rodina trpí nadváhou již dlouho, pamatuji si sice jen babičku, která zemřela v mém brzkém věku, ale byla také silnější. Moje máma ve věku dospívání trpěla tak moc váhou, až začala trpět anorexií. Kdyby se tak moc nechtěla vrátit domů, skončila by jako její kamarádky z pokoje, které bohužel zemřely. Život neměla jednoduchý, ale snažila se, abychom netpěli hladem jako ona, proto jsme se vždy měli v oblasti jídla dobře. Nadváhou v naší rodině trpí doslova každý. Strýc je po mnoha operacích, trpí cukrovkou a ve věku skoro 60 let je nucen na stará kolena změnit návyky a jídelníček. Teta a bratranec jsou také silnější. Máma také byla. Bohužel její nešťastný život a trápení ji přivodily před třemi roky mozkovou příhodu a zemřela. Bylo mi tehdy 18 let. Bratr je také silnější, trpí hypertenzí a musí se také hlídat. Všichni ostatní z rodiny již bohužel zemřeli, možná k tomu přispěla i jejich nadváha.
Tancovala jsem 11 let, udržovala se jakžtakž v jisté kondici, ale poté na má kolena dolehla má váha, která se bohužel ani neustálým cvičením nesnižovala a s tancem jsem musela přestat. Aby toho nebylo málo, minulý rok jsem měla problém s unavenými ledvinami, který se naštěstí vyřešil a do třetice všeho zlého mi v květnu při skákání přes švihadlo křupla páteř a do ledna tohoto roku jsem se sotva pohybovala, natož abych cvičila.
Naštěstí se záda zlepšila natolik, že jsem mohla začít opět cvičit. Již měsíc mám pětkrát týdně zumbu, salsu a spinning, od dubna přidám i pilates a obnovím Nordic walking. I přes cvičení pětkrát týdně se mi ale nedaří dosáhnout požadovaného výsledku. Cítím, že mi zhubly nohy, prsa a zpevnilo tělo, ale partie jako zadeček, boky a břicho prostě nezměním. Neubyla 11letým tancem a neubyde ani teď. Ať si říká každý, co chce, ale každému z nás je dána genetická proporce. Cvičením sice pohnu s váhou, zpevním tělo, ale problematických partií se nezbavím.
Po smrti naší mámy máme starostí až nad hlavu. Bratr je bez práce, s penězi vycházíme tak akorát a o nějakém chirurgickém vylepšení problematických partií si mohu nechat zdát. Neberu liposukci jako způsob jak zhubnout, beru ji jako nový motor pro neustálé zlepšování své postavy, zvednutí sebevědomí a uvědomění si sama sebe.
Věřím, že když jsme si v životě s bratrem již tolik vytrpěli, potká nás jednou něco dobrého. Proč to tedy nemá být zrovna nyní?