Nechci jen čekat

Přečetla jsem si Vaše příběhy a ztratila jsem odvahu psát. Uteklo pár týdnu, ale neustále myslím na to, že bych i já mohla něco se svým trápením udělat.
Nikdy jsem prsa neměla a asi je nikdy mít nebudu. Vždy si řeknu: „ Bylo to tak vždy, tak proč se s tím už nesmíříš?“ Vzápětí si sama odpovím: „ Co vyvádíš? Nelituj se! Nestěžuj si! Existuje tolik lidí, co mají větší trápení!“ A začnu se sama před sebou stydět jen za tu myšlenku, že toužím po takové malichernosti. Mávnu nad tím rukou a řeknu si, že život jde dál i bez prsou. Bohužel do chvíle než si stoupnu před skříň, zrcadlo či ,nedej Bože, se mám svléci do plavek! Kde je moje přesvědčení, odhodlání, morální smýšlení? Nevím, stále se tyto stavy střídají. Stydím se svléci i před vlastním mužem a tím kazím vše, co mohu. Proto i já chci bojovat.