Vždycky jsem se vysmívala a dívala se s despektem na ženy,které jsou ochotny investovat nemalé peníze a vystavovat se možnému riziku pro něco tak
pomíjivého jako je fyzická krása.
Přišly mi směšné všechny ty úpravy naší přirozenosti,teré nám ubírají na vlastní identitě.
S
úctou jsem se dívala na ty,co přes nemilosrdně tikající biolgický čas jsou mladé duchem.Krása jejich tváře a těla je v hloubce jejich
duše,čistotě a laskavosti,moudrosti a poznání.Všechny jejich vrásky jsou rozepsaným dopisem života.
I já píšu svůj dopis života a snažím
se,aby mé tělo bylo zdravé a pěstuju si své vrásky od smíchu.
Zraju a stárnu a mé tělo se mnou.
Miluji přirozená ňadra,povolená
mateřstvím.
Krásná a sexy.
Každá žena,která kojí své dítě,ví,že je to to nejkrásnější a nejpřirozenější spojení mezi matkou a
miminkem.
Nepochybovala jsem o tom ani já a s láskou jsem kojila své dítě téměř dva roky.Pak druhé,třetí,čtvrté..
Sedm let kojení a
čtyři porody urychlí tok přirozeného vývoje ženského těla o dvěstě procent.
Nelituji.
Jen se mi někdy nechce dívat do zrcadla.
Děti odsály svou láskou všechno,co se dá nazývat prsy.
Zbyla je kůže.Trochu málo.
Nechci plný dekolt,deroucí se z podprsenky.
Chci
zpátky ten kousek ženství.
A tak přehodnocuji svůj postoj k plastickým úpravám.
Už chápu,že mnohdy nejde o rozmar,ale o ztrátu
sebevědomí.
O ztrátu jistoty a boj s identitou.
Omlouvám se všem,které a kteří přistupují k takovýmto rozhodnutím z podstatných
důvodů.
Chápu a rozumím