Mým snem je plastická operace, zmenšení a modeláž prsou.

Nemyslím si, že by můj příběh byl zrovna ten naprosto nej, ale pro mě je plastická operace snem, který si bohužel nikdy sama nesplním. Nicméně přesto svůj příběh posílám.

Je mi 30 let, jsem rozvedená maminka od 5tileté dcerky. Žijeme zatím samy, i když přítele jsem si již po rozvodu dokázala najít. Mám a vždy jsem měla problém s mými ňadry. Dědí se u nás v rodině již po generace. Má matka má prsa číslo 7 a já ve svém věku jsem na čísle 6. Mým snem je plastická operace, zmenšení a modeláž prsou. Samozřejmě se velikost prsou odvíjí i od mé tělesné váhy, která je stále hodně nad normu. Pokud bych měla někdy v budoucnu podstoupit zmenšení prsou, určitě by to byl obrovský hnací motor pro zhubnutí. Prsa mi začala růst až na střední škole v 15ti letech. Za 4 roky, v 19 letech, už jsem měla prsa číslo 4. Otázka typu jestli mohu spát na břiše a jak je to technicky možné, mne na dlouho rozhodila. V roce 2005 jsem porodila dcerku, měla jsem prsa číslo 6, bohužel po třech týdnech jsem přišla o možnost kojit, neměla jsem mléko a porodní sestry mi už v porodnici sdělily, že moje prsa nejsou na kojení, ale na hraní. Kolikrát jsem byla vystavena posměchu a nadávkám, i když si z okolních reakcí nic moc činit nechci, přesto mne to trápilo. Dcerku jsem tedy vykrmila na umělé stravě, zhubla jsem 16kg a prsa se mi „vyprázdnila“, nosila jsem opět podprsenky velikost E, nicméně prsa byla neforemná. V posledním roce jsem opět přibrala na váze, prsa se naplnila a jsou opět velká a těžká. Některým mužům se mé „přednosti“ líbí, nicméně já mám komplex již od ranného mládí. Navíc mám každé prso trochu jiné, jsou nesouměrná. Je těžké sehnat hezkou a pevnou podprsenku, která by prsa unesla, nemohu se svléknout před přítelem, protože mi prsa hodně visí a já se za to velice stydím. Můj přítel o mém komplexu ví a nenutí mne, ale určitě by měl doma rád hezkou ženu, která by byla se sebou alespoň trochu spokojena. Vím, že svou váhu mohu korigovat podle vůle a stanovených cílů, nicméně s prsy nic nezmůžu. Kvůli nemožnosti kojit jsem se dlouho trápila. Kdysi dávno před lety jsem našla článek, kde byly stanoveny ceny za zmenšení prsou, když jsem zjistila, že by operace stála více než 30 tisíc, uvědomila jsem si, že toho v životě nemohu dosáhnout. Vím, že podobné operace hradí snad i pojišťovny, ale opravdu nemám kdy běhat po doktorech a stěžovat si na bolesti páteře, krku i rukou, sama živím dcerku, sebe i náš byteček. Pokud bych někdy dostala možnost operace prsou, určitě by to byl zásadní mezník v mém životě, který celý žiji téměř v předklonu, snažíc se prsa co nejvíce zmenšit. Zmenšení prsou, popř. pozvednutí je mým velikým snem a určitě jsem pro to učinit co nejvíc, co nejvíc sama za sebe zvládnu.

Pokud můj příběh nezaujme, poděkuji alespoň za jeho přečtení a přeji pěkný den J Eva