Musí být stáří ošklivé?

Oněmocněla jsem zhoubnou nemocí, ovdověla jsem. Najednou člověka napadne co dál ze životem. Měla jsem dvě možnosti. Denní stereotyp a zapadnout do šíku tzv. stařen a čekat až mne zahřeje teplo krematoria a nebo si říct:\"Mám ještě část života před sebou a užiju si jej podle svého\". Chodím plavat, morduju rotoped, změnila jsem styl oblékání ale pohled do zrcadla mne říká, že by jsem s tím obličejem měla něco udělat. No ale co? Stačilo by odstranit druhou bradu. No ale kde na to vzít a nekrást? Tak zkouším štěstí a třeba pak budu i skotačivá stařena. Uvidím třeba to vyjde.