Můj životní příběh
Autor: MiroslavaMůj životní příběh není nijak ojedinělý, je o lásce, touze, radosti i smutku, bolesti, naději… Je o životních prohrách, ale nadějích, boji sama se sebou, ale i životních výhrách…
Svoje první dítě jsem přivedla na svět v necelých 19. letech… Při výšce 160 cm a váze 56 kg byl můj prvorozený synáček, vážící 4000 g pěkným nadělením. Nikdy nezapomenu na vlídná slova primáře, který se na mně byl několikrát v průběhu 48 hodinového komplikovaného porodu podívat, kdy mi podporoval svojí vlídností a povzbuzujícími slovy.
Když se konečně syn narodil, přišel pan primář a s otcovským pohledem mi řekl : „ dcerko,
s takovou hle postavou, takový plod…“ Když mi moje dítě položili na prsa, rozplakala jsem se štěstím… bylo to nejkrásnější miminko pod sluncem !!!
I přes všechny útrapy při prvním porodu jsem nechtěla nechat syna bez sourozence – kamaráda. Za dva roky jsem přišla do stejné porodnice přivést na svět druhé svoje dítě.
Tentokrát proběhl porod jedna radost a na svět přišel bráška, který se nechtěl nechat zahanbit a měl rovněž 4000 g…
Roky plynuly a přinášely dobré i zlé…
O tom jak jsme zůstali sami a časem se chlapci postarali, abychom nebyli pouze tří, tak to by byl jiný, hodně dlouhý příběh…
Mně se přehoupla třicítka, synové se netajili tím že by brali mladšího sourozence a po několika smutných rocích u nás opět začalo svítit slunce…
Sice mi bylo moje přání z několika stran rozmlouváno, ale já jsem byla rozhodnuta a dítě chtěla. Nebylo to vůbec jednoduché: nové cizí prostředí pro moje syny i pro mě, partner který si nás všechny tři vzal a odvedl si nás do svého místa působiště,…
A do toho těhotenství, které se velice rychle projevilo jako rizikové.
I přes všechny problémy se ke mně chovali všichni tři moji „mužští“ velice pozorně a galantně. Na miminko jsme se těšili všichni čtyři !!!!
I přes všechna negativa provázející toto těhotenství, považuji tento rok svého života jako jeden z nejkrásnějších.
Říkává se, že každé zlo je pro něco dobré. Asi to je pravda.
Když jsem trávila týdny a týdny na udržování v nemocnici, sžívali se ti moji kluci v našem novém domově. Trénovali se ve vaření i tím, že jednou přesolili špenát, podruhé připálili hrnec…
Termín porodu se blížil a starostlivost a péče o mojí osobu ze všech stran narůstala…
Narození mého třetího dítěte proběhlo Císařským řezem a váha ?… celých 4300 g…
Mám tři krásné syny, za které jsem zaplatila daň v podobě, jak já tomu říkám : ŽOK na místě podbřišku.
Celé ty roky se stydím někde svléknout, prodělala jsem hodně stresových situací při opakovaných ztrátách zaměstnání pro rušení, nadbytečnost či reorganizace mých bývalých zaměstnavatelů, úmrtí postupně obou mých rodičů,…
Prodělala jsem i psychoterapie, když už jsem byla přesvědčená, že můj úkol na zemi skončil.
Díky lékařům kteří mi pomohli najít znovu svoji cestu a naučili mi, že i já mám právo na plnohodnotný život jsem se touto cestou pomalinku vydala…
A protože budu mít v r. 2011 kulaté výročí narození, chtěla bych jako dárek, zbavit se toho ošklivého pozůstatku, který už mi trápí tolik let.
Chtěla bych věřit tomu, že i v tomto věku stojí za to chtít se líbit nejen manželovi, ale i sama sobě…
Miroslava
Souhlasím se zpracováním osobních údajů pro účely veřejné soutěže a v případě vítězství a provedení plastické operace se zveřejněním mého příběhu a souhlasím s výhradním užíváním autorských práv po dobu 10 let