Můj příběh s poprsím úplně od začátku…

Když jsem byla o 2 roky starší, styděla jsem se nosit trička s vystříhem jako nosily všichni holky v naší třídě a trička upnutá jsem nemohla mít vůbec. Rozdil v prsou jsem začla mít čím dál větší. Mamce jsem se styděla to říct a tak jsem to tajila.

Dětstká doktorka ke které jsem chodila při prohlidce můj problém věděla, ale nějak ho vůbec neřešila ani nekontaktovala moje rodiče, že má jeji dcera velký rozdíl v prsou (rozdil byl skoro o 3 čísla), jestli má o tom tušení. Hledala jsem řešení jak tento rozdíl zamaskovat aby si ho nikdo nevšiml. Do podprsenky jsem si vycpala zbyvájíci velikost na levé straně vatou, aby vypadalo že mám obě prsa stejná. Moc jsem se za to styděla a hodně jsem se do sebe uzavřela, takže jsem měla málo kamarádek. Když mi někdo koukal na tričko na nápis na prsou hned jsem se bála že můj rozdíl vidí a tak jsem nosila mikinu i ve vedrech. Při sportu ve škole , když jsme museli běhat, dělat hvězdu nebo kotrmelce mi vata pořád vypadávala a bylo mi trapné si pořád rovnat prsa abych nenápadně vatu zasunula zpět. Jednou mi vata vypadla uplně mimo podprsenku a všichni se mi začali smát že si je vycpávám, protože žádná prsa nemám. Holky se mi smáli a Kluci mě začali šikanovat. Brečela jsem kvůli tomu skoro každý den.

Bála jsem se do školy chodit a tak jsem občas zůstala doma s tím že je mi špatně abych se šikaně a výsměchu vyhla. když si pozvala ředitelka rodiče do školy, že mám hodně neomluvených hodin, samozdřejmě že jako každý rodič chtěli vysvětlení. Ten den jsem to s brekem rodičům řekla, jen nevěřícně koukali jak to že dětská doktorka jim to neřekla a vůbec nic s tím nědělala. Rodiče mě vzali k doktorovi do Prahy a tam mi řekli že si na operaci musím počkat až budu plnoletá a tělo se přestane vyvíjet. Ale že mě operace jednou bude stát 90 tisíc, pač bych musela podstoupit 3. Dostala jsem papírek na epitézu zadarmo. Epitéza je silikonové prso, které se dává do zdravotní podprsenky. Vyšla jsem základní školu a nastoupila jsem na střední školu v Praze. Bylo mi 15 let a začali mě zajimat kluci. Když jsem si našla jednu lásku do které jsem se jako mladá nezkušená zamilovala, mě láska hned opustila. Každý kluk mě chtěl hladit po prsou ale já se bránila. Oni však si mysleli že jsem netikavka a tak mě každý kluk odmítl.
V posledním ročníku jsem si našla asi čtvtého kluka co se mi libil. Když jsme spolu chodili, chtěl se mě taky dotýkát a milovat se semnou.

Moc jsem se bála jak se na to bude tvářit že má jeho holka jedno prso 11ti leté holky a druhé dospělé ženy a tak jsem pořád odmítala. Přece jen 3 čísla rozdil v prsou děsilo i mě. Začal být na mě hnusný a pak ho to přestalo bavit a tak mě nechal. Když jsem vyšla školu našla jsem si o 4 roky staršího kluka. Začli jsme spolu bydlet a to byl první kluk kterému jsem svůj problém řekla a po dlouhé době začala někomu věřit. Ze začátku se tvářil že mu to nevadí a byl moje velká láska, pak se mě ale už nechtěl ani dotýkát, v posteli mě omítal a já věděla že, je to kvůli mému problému, ptože káždý chlap chce ženu která se může chlubit s pěkným dekoltem a né se za něj stydět.
Dost nocí jsem probrečela, proklinala jsem se a nesnášela se. Jednou jsem se snažila udělat dojem a tak jsem si na noc koupila prádelko. Čeho jsem se dočkala byl jenom smích,že mi to nesluší… a proč asi…

Hodně mě to ranilo. On však věděl že se bojím že mě opustí, prože mám tento problém s poprsím a mám strach, že si kvůli tomu už nikoho nenajdu a tak toho využíval. Byla jsem však zamilovaná a slepá. Asi po roce a půl jsem zjistila že mě podvádí. Když měl být v práci a nebyl tam když jsem za nim přišla, dělal to často a slýchala jsem, že ho vyděli s jinou mladou dívkou. Podváděl mě dlouho až pak operace kyčle mi otevřelo oči. Když jsem ležela v nemocnici, nepřijel za mnou ani jednou a vymlouval se že je pořád v práci nebo mu neni dobře. Když mě pustili nechtěl mě u nás doma a přiznal mi že má jinou a nemá problém s poprsím jako já ale má je krásné.
Nakonec jsem zkončila u rodičů s jeho dluhem a zlomeným srdcem jsem zůstala sama. Každý den stojim před zrcadlem a prohližím se. Často dostávám deprese z toho jak vypadám. A s dluhem na krku nemám ani na plastickou operaci abych byla stejně krásná jako každá jiná. Dost jsem kvůli tomu i brečela proč se to stalo zrovna mě. V létě když vidím ostatni ženy jak nosí výstřihy a chlubí se svojí ženskou krásou je mi do breku a mám chuť se někam schovat před vším. Dneska mi je 21 let ( skoro už 22) a mám 2 roky přítele. První chlap který je ke mě hodný a upřímný. Jenže je tu chyba. Moje prsa! Při sexu se hnusím sama sobě a mám strach, že při pohledu na mě ho to přejde. Nemám chuť se pak párkrát i milovat když na to pomyslím. Když se jenou podíval na nahatou ženskou třeba v blesku ,,dívku dne\' hned mu vyčítám že ji kouká na hezká prsa která já nemám. Sydím se být před ním nahá a bojím se každý den, že mě opustí kvůli jiné, která má krásný prsa… obě stejná. Moje láska mě pořád uklidňuje že za to nemůžu a nevadí mu to. Ale já mám v hlavě úplně něco jiného. Nemám žádné sebevědomí s psichycky to už nezvládám. S tímhle si myslím se nesrovná žádná žena. Nesnáším svoje prsa a nelíbim se sama sobě ani nahá, ani v žádném tričku. Stačí mi jen pomyšlení co mi v životě moje prsa natropili a je mi do breku. Nemůžu si koupit žádné podprseky co se mi libí, pač bych to nezakryla, ani žádné sexy prádelko. Musím nosit jenom zdravotni podprsenky které jsou né moc hezké. Moje životní přání je být přitažlivá a abych se za sebe nestyděla. Chtěla bych se svým poprsím chlubit. Venku před ostatníma v tričku a šatech… a doma v posteli svému přiteli jak nahá tak v prádelku, které bych si už mohla dovolit. Každá žena si přece přeje být pěkná a slýchat to i od svého může… Snad se mé přání vyplní…