Můj nos - moje 13.komnata

Od dětství mám větší nos po tatínkovi. Zatímco u chlapa to nikoho nerušilo, já tím trpěla dost. V 18 letech (v r. 1969) mi maminka zaplatila v Praze (Lucerna)operaci nosu. Ani si již nepamatuji, jestli operace byla korunována úspěchem, fakt je, že mi ten nos opět narostl. V devadesátých letech jsem si tedy nechala provést druhou operaci nosu v Praze, zřejmě po operaci byl stav celkem uspokojivý, ale můj nos narostl opět. A tak jsem přede třemi lety usilovala o další operaci, ale nikdo mě ji nechtěl udělat, dokonce těsně před operací couvli. Operaci nakonec provedli v Teplicích, ale po operační stav nebyl opět uspokojivý a tak v rámci \"reklamace\" jsem sama navrhla, aby mi byl nos uříznut \"zvenčí\", k čemuž nakonec pro nedostatek jiného možného řešení, došlo. Nyní jsem dva roky po operaci, jizva z venku se mi krásně zahojila, takže svůj nos už ve svém věku neřeším. Přesto si myslím, že mohli říznout hlouběji. V současné době již řeším celkový vzhled mého stárnoucího obličeje a uvítala bych lifting.
Ve svých 6O letech, které oslavím za tři týdny, preferuji soulad vizáže s duševním potenciálem, kterého mám pro třetí etapu svého života ještě dost. Patří mezi ně zejména krása duše.