Každé ráno, když se podívám do zrcadla tak se zděsím. Na to, že je mi 18, mám prsa jako postarší tetka odvedle z ulice. Velká, visící prsa plná strijí. A ještě ke všemu mi z nich bolí záda a mám otlaky od podprsenky jak si jí utahuju, aby to aslespoň pod oblečením nějak vypadalo.
Dřív jsem byla poměrně oplácáná, prostě holka krev a mlíko, pak jsem se rozhodla zhubnout a šlo to dolu, jenom ta prsa mi zůstala, ale po poprsí se mi roztahly strie.
Za své poprsí se stydím, mám mindrák z holek, které mají menší, pevnější a krásně vytvarovaná prsa.
Už se odmítám kdekoliv svléknout, protože se stydím. A nedej bože, kdybych se měla svléknout před klukem, to bych se asi propadla. Docela mě to mrzí, protože stydět se za své tělo, za sebe samu, je smutné, ale tohle nevyřeším žádným zázračným krémem (a že jsem jich zkusila mnoho).
Nad plastikou poprsí přemýšlím už od 14 let, protože se svým mindrákem jsem si dost vytrpěla, nemluvě o totální ztrátě sebevědomí. Vtípky, že ostatní holky nosí push-upky a já už-pupky jsem ve škole slýchala téměř denně.
Prostě bych si přála menší, krásně vytvarované poprsí, za které bych se nemusela nikde stydět.