Vážený pane doktore Doležale,
ráda bych se s Vámi podělila o svůj obyčejný a krátký příběh.
Je mi 23 let a vychovávám ročního
syna Samuela.
Loni v květnu jsem byla skutečně šťastná, o ruku mne požádala láska mého života, muž mých snů. A já? Řekla jsem okamžitě
ANO ANO ANO. Měsíc nato už jsem hrdě nosila jeho příjmení a pod srdcem chránila našeho malého chlapečka, kterého jsme si oba velmi přáli. V
říjnu jsem zjistila, jak chutná opravdový pocit štěstí - narodil se nám syn, Sam. Na svět se probolel neskutečnou bolestí a bohužel došlo na
císařsk řez, i tak jsem ale byla silná a hrdá maminka.
Měsíce plynuly a z našeho malého uzlíčku se vyklubal malý čertík, který mi dával do
těla. Usnout na 4 hodiny denně byl pro mě svátek a neskutečná odměna. Manžel nedokázal chápat pláč 3 měsíčního dítěte a tak se častěji a
častěji odebíral do místní hospůdky s kamarády, kteří ho samozřejmě podle něj chápali daleko víc než já. A já přestala spát úplně. Hlavou
se mi honila myšlenka, zda tohle vůbec vydržím, manžel v trapu a dítě, se kterým si nevím ani za mák rady. Když už vše směřovalo k lepšímu, syn
se uklidnil, hezky se smál a dělal všem okolo samé radosti, jenže na mne přišla další krutá rána. Mezitím, co jsem pečovala o NAŠE dítě, manžel
se vzhlédl v jiné ženě. Svět se se mnou protočil a vše bylo špatně. Já odmítala jíst, spát a jedinou mou starostí byl synek. Plynul čas a já
poznala nového muže, staršího než manžel, hodnějšího než manžel a někoho, kdo mě a synka umí mít rád. A proč si manžel našel jinou? Moni,
mohou za to tvé boky a prsa, promiń už se mi nelíbí. Aha, řekla jsem si a nyní si o něm myslím své. Z krásných čtyřek mám povislé dvojky a z
pevných boků tak trochu rosol, jenže můj nový přítel mě vidí jako matku a partnerku, ne pobíhající kus nechtěné celulitidy. A za to jsem
vděčná, ikdyž mi ten sex-appel také chybí, uznávám. A proto děkuji svému manželovi za syna a příteli za to, jaký umí být!
Monika