Mít seběvědomí

Již od dětství jsem na sobě ráda pracovala a vždy, když se mi něco nedařilo, zapracovala jsem o to usilovněji, abych dosáhla výsledků, které jsem si předsevzala.

Ať už šlo o školu, práci nebo i touhu zlepšit svou postavu a kondici cvičením. U všech těchto věcí jsem měla vždy jistotu, že záleží většinou pouze na mě, jakých výsledků dosáhnu.

Bohužel jednu věc, která mě trápí od období dospívání jsem nikdy ovlivnit nedokázala a tou byla má prsa. Nikdy jsem netoužila po přiliš velkých prsou, která jsou dnes cílem mnoha mladých žen, mnohem více jsem si přála mít pěkný tvar, abych neodvracela pohled, když se podívám do zrcadla. Studuji dějiny umění, a když obdivuji antické sochy, sama vidím, že nejde tolik o velikost jakékoli části těla jako spíše o tvar, hezké linie a symetrii.

Je to velký paradox, protože dokud podprsenku mám nikdy by nikdo neřekl, že nejsem sebevědomá mladá žena, ale jakmile se musím svléknout sebevědomí se ztrácí.
Uvědomila jsem si, že mě můj problém trápí natolik, že ho řeším každý den a je mi z toho už upřímně smutno.

Stálo mě mnoho přemlouvání sama sebe a překonání studu se do této soutěže přihlásit. Nikdy jsem se vlastně se svým problémem nikomu otevřeně nesvěřila a najednou bych měla věřejně vylíčit svůj příběh. Na druhou stranu jsem si uvědomila, že se do soutěže hlásí i ženy s mnohem podstatnějším problémem než mám já a své obavy také překonaly. Možná se někomu bude zdát můj příběh banální, ale jsem si jistá, že mě trápí můj problém stejně jako všechny ostatní ženy, které se do soutěže přihlásily.

Mám skvělého partnera, který nikdy neřekl nic, čím by mě ranil, ale zcela upřímně musím říct, že pokud bych měla to štěstí tuto operaci podstoupit, tak bych to dělala jen pro sebe. Můj cíl je trochu jinde než jen mít pěkný výstřih nebo tričko bez podprsenky, chtěla bych se konečně cítit ve svém těle dobře.