Mindrák a to v jakémkoliv věku

Jmenuji se Jana a studuji střední hotelovou školu. Je mi jasné, že spousty z vás, kteří budete číst tento příspěvek, si říkáte, že jsem ještě \"mladá a blbá\". Jenže já si myslím, že každý má právo na to, mít mindrák a to v jakémkoliv věku.
Na základní škole, asi v 5.-6. třídě pomalu začínaly všechny holky nosit podprsenku. Jenže já ne. A tím to pomalu všechno začínalo. Byla jsem středem posměchu, hodně lidí a především kluci si na mě ukazovali a říkali: \"Hele, žehlicí prkno jde.\" Ale později se mi začaly posmívat i spolužačky. To bylo asi v 7. třídě a já jsem začala mít velké psychické problémy. Nesnášela jsem svoji postavu, styděla jsem se. Byla jsem velice hubená, ale i když jsem později přibrala, prsou jsem se nedočkala. V 8. třídě jsem se bohužel dostala do psychiatrické léčebny, kde jsem léčila středně těžkou depresi. Brzy mě pustili, ale problémy přetrvávaly. Lidé si na mě ukazovali ještě víc a tím to pro mě bylo horší.
Všechno se to celkem zklidnilo až když jsem přešla na střední školu. Ale stejně, mám stále děsný mindrák. Je to pro mě hrozně těžké a mrzí mě, že se musím furt jen soustředit na své poprsí, když spousty lidí mají jiné závažnější problémy. Dělá mi problém ukázat se v plavkách a tak podobně.
Proto bych se jednoho krásného dne chtěla vypravit na plastickou chirurgii pro pomoc k pánům doktorům. Chtěla bych co nejdříve, takže se snažím šetřit penízky. Myslím si, že když je člověk zamindrákovaný, tak má právo na to jít v jakémkoliv věku, ale to zde již opakuji. Také si chci prsou užít, protože až jednou budu mít děti, tak už nebudu mít možnost si užívat zábavy jako teď :) .
To by bylo k mému příběhu vše. Mějte se krásně
Zdraví Jana