Mé neforemné nohy…

Vážený pane doktore…
Nikdy jsem neuměla psát žádné příběhy,vlastně to není příběh…je to život.
Od mládí vím,že s mými nohami není něco v pořádku,proto už jako malá holka jsem nerada chodila v sukních,postupem času jsem zjistila,že mé nohy nejsou takové,jako mají ostatní kamarádky…ano…byly silnější a neforemné už od kotníků,a když se mi začali spolužáci i smát bylo rozhodnuto…nikdy jsem na sebe už sukni nevzala.
No a teď v mém věku je to ještě horší…nohy mi otékají a mám je jako baňky.Zkouším najít všemožná řešení,aby mi nohy neotékaly,ale nic nepomáhá…lymfodrenáže…léky na odvodnění…nic…a tak vznikla myšlenka,dát si je firurgicky upravit,ale bohužel v dnešní době si to může málokdo dovolit.
Jasně,že bych si přála vyhladit vrásky v obličeji nebo nechat odsát tuk na břiše a hýždích…ale to vše se dá nějak oblečením zamaskovat,ale chodit v létě třeba ve skoro 30-ti stupních vedra v kalhotách,to je úmorné ,ale nic jiného nezbývá,chodím tak celý život,ale ráda bych si třeba někdy vzala sukni a lodičky…a mít ten dobrý pocit,než,když mi někdo neřekne : ,,Hele co to máš s nohama??´´
Tak to je ve zkratce můj příběh…prostě bych si chtěla nechat upravit nohy ,abych v létě mohla chodit v sukni nebo kraťasích.
S pozdravem krásného dne
Ivana Lutišanová