Když mi bylo 21 let, cítila jsem se ve svém těle velmi dobře. Ne že bych si v té době myslela, že jsem dokonalá, to vůbec ne. Měla jsem i
tenkrát na svém těle spoustu chybiček, ale i přes mé malé nedokonalosti, jsem se hlavně ve svém partnerském životě, po tělesné i psychycké
stránce cítila báječně.
Dnes je mi 28 let. Nad plastickou operací jsem začla vážně uvažovat asi před dvěma roky, v době kdy se mi narodilo
mé druhé dítě. Ještě před dětmi jsem si kupovala podprsenku velikosti 75 B. Dnes je mi i velikost 75 A velká. Mám pocit, že mi nezůstaly po dětech
prsa, ale jen dvě vytahané kůže. A to nemluvím jen o prsách. Protože v těhotenství na mě nebylo nic,( jen bříško o velikosti medicimbálu) mám
dnes břicho při sehnutí tak povislé a s těmi strijemi zjizvené jako bych tam měla klokaní kapsu kombinovanou s harmonikou. Operaci bych si přála
hlavně k vůli mému manželovi. Nechci tím říct, že by mě někdy naznačil že jsem mu odporná nebo že bych ho nepřitahovala. To ne. Nikdy mi neřekl
ani půl slova. Ale já jako žena si připadám zohavená, strašně se stydím a to škodí velice našemu sexuálnímu životu a tím hlavně i manželství.
Tak to je ten hlavní důvod proč jsem začla uvažovat o operaci.
Nevím jestli si někdy našetřím tolik peněz abych se mohla nechat zkrášlit,ale
vím jistě že je to mé velké přání. Jediné co mě drží moji mysl nad vodou, je to, že jak dnes vypadám byla cenna za mé dvě krásné a hlavně
zdravé děti.