křivák

Přesto, že je mi devatenáct let, přemýšlím o plastické operaci již dlouho. Asi tak na druhém stupni základní školy jsem si uvědomila, že mám velký nos a to opravdu o hodně větší než ostatní. Bambule nepřišla ani spolužákům nikdy moc roztomilá a proto mám komplex a malé sebevědomí už od dětství. Zjistila jsem, že velikost, ale u mě není hlavní problém, podobný nos má i maminka a přesto je to krásná ženská. Jenomže já mám nos i dost nakřivo. Focení je pro mě hrůza a fotka na pas či průkazku je horor. Na fotografii je to totiž vidět dokonale, ať už je ze předu nebo z boku nos mi vždycky ujíždí. S nikým nemám skoro žádné fotky, protože nos mi všechny zkazí a já už se nechci dál stydět. Už se nechci zakrývat při každém focení, chci mít hezké fotky s kamarády, s přítelem, ze svatby nebo třeba někdy z porodnice. A hlavně chtěla bych už někdy jít po ulici a vědět, že už se nemusím koukat do země, že se nemusím lidem představovat z jednoho boku, prorože z toho druhého je to ještě horší, a že můj nos už nebude nikde tématem posměchu. Chci se cítit fajn, je to opravdu stresující. Děkuji, už jen za tu možnost se přihlásit, Veronika studentka.