Kolik mi tedy je?

Dobrý večer,

zavítala jsem na tyto stránky po dlouhé době. A soutěž mě tolik zaujala. Nemůžu, než zkusit přispět a doufat…
Mnoho lidí tu píše, že jsou po dětech, po různých zákrocích, po letech nepříjemností a já si říkám, jaké osudy mohou lidi kolem nás potkat.
Na druhou stranu…mně je 21 a má prsa vypadají jako po dvou dětech, ač žádné potomky nemám. A vypadají tak odjakživa. Vím, může vám to připadat, jako pubertální vrtoch, ale zkuste si představit, že byste celou svou pubertu odmítali protějšky se smutkem někde uvnitř, protože byste věděli, že jednou nastane čas intimního sblížení a vy budete muset sundat tričko. A pokud na intimnosti dojde, tak si to kvůli děsu a představě, jak vám \"visí prsa u kolen\" nebudete moci užít. Je mi smutno, když slyším starší dámy třeba v televizi, když vzpomínají, jak měly ve dvaceti pevná prsa.. Nikdy jsem to nezažila.. Neřekla bych, jak může nejistota zasahovat do života, kdybych to neměla ozkoušené. Vím, že i když moc chci, nedokážu to přijmout, nemyslet na to a říkat si, že to není tolik důležité.
Prsa přece jsou důležitá, mohou dělat ženu krásnou, přitažlivější a jistější…
Do soutěže se hlásím, protože bych chtěla zažít chvíle bez nervozity a nechuti k něčemu tak ženskému, jako jsou má prsa..

Děkuji za přečtení..

Ela