Kdo nepoznal nepochopí,z části se však vcítit dokáže

Jmenuji se Veronika a pocházím z okresu Mělník.Mám dvě děti,šestiletého syna a půlroční holčičku.
Když mi bylo krátce přes dvacet let narodil se mi krásný chlapeček.Prožívala jsem nejkrásnější období a netušila jsem co mi život ještě přinese.Má figura se po porodu změnila,ale nebylo to tak hrozné,aby mi to dělalo starosti.Břicho jsem sice popraskané měla,bylo však pevné.Po dvou letech jsem porodila holčičku.Přišla ovšem krutá rána osudu,dcerka ve dvou letech zemřela.Začaly psychické problémy,k tomu ještě rozpad vztahu.Zůstala jsem sama se synem.
Tím se všechno nastartovalo,začala jsem neuvěřitelnou rychlostí hubnout,zestárla i má kůže,ale v té době jsem to vůbec neřešila.Po čase jsem byla připravena začít třeba i nový vztah,chtěla jsem být znovu štastná,ale mé břicho bylo šílené.Představa ho ukázat byla nepředstavitelná.Navzdory všemu jsem si přítele,dnes už manžela našla a mám s ním krásnou,vytouženou holčičku.
Kdo by si myslel,že tímto vše končí,tak se plete.Mé sebevědomí je stále strašně nízké,když se podívám na břicho,tak bych plakala,je vrásčité a vytahané.Mé velké přání je plastika břicha.Chci zažít ten pocit,kdy si budu připadat přitažlivá.A nebudu se cítit trapně svléct se před svým manželem ve světle.Protože jinak než ve tmě se nesvleču.
Můj sen je tak daleko a přece tak blízko.Píši tento příběh s nadějí,že se mi můj sen splní.