jizvy na břiše

Můj příběh je docela obyčejný,který zná stovka žen ,nicméně jsem se se svými jizvami na břiše nesmířila a od svých 20 let mě trápí a vadí.Začalo to jen operací slepého střeva.Sice pro někoho banální operace,pro mě trauma.Operace se ne že nepovedla,ale byla s komplikacemi a po doléčení mi zbyla asi 15cm dlouhá jizva v pravém podbřišku.Už tehdy v roce 1989 mi to vadilo,byla jsem moc mladá a štíhlá a břicho jsem schovávala i do plavek jsem se styděla.Pak 2 roky nato jsem otěhotněla a přibrala na váze 25 kg.Normálně by mi to nevadilo,spousta žen v těhotenství přibere,ale mě se rozpraskalo nejen celé břicho,ale i prsa a stehna.Můj manžel tvrdil že mu to nevadí,váhu jsem shodila zpátky na svých 55kg,ale vůbec se mi to nelíbilo.No,a protože jsem otěhotněla za 2 roky znova,vše se opakovalo.Byla jsem rozhodnutá si k 30 narozeninám dát jako dárek plastickou operaci.Bohužel,můj manžel si našel o 10 let mladší přítelkyni s tělíčkem pubertálního děvčete,takže místo plastiky jsem si dala rozvod.A tak jsem zůstala sama s 2 dětma a zjizveným tělem.Návazat jakýkoliv intimní vztah bylo pro mě těžké,za své tělo jsem se styděla a stydím dál.Ale i tak jsem potkala muže,který tvrdí,že mu to nevadí,a proto mám,nakonec děti 3.Ale to co jsem ve 20 snadno shodila,je dnes nereálné.Je mi 40 let a už jsem vzdala naději,že bych se zbavila svého ošklivě zjizveného břicha.Stává se,že se mě lidé ptají jestli nejsem opět těhotná.Ne,nejsem,mám jen kůži navíc. A to je asi tak vše,normálně je pro mě operace finančně nedostupná,tak zkusím štěstí třeba vyhrát. Ivana Kohoutová