Ráda bych Vám popsala svůj příběh .Bylo mi tehdy necelých 19 let, když jsem v těhotenství zjistila že mám v těle nádor.A čekalo mě
nepříjemné rozhodnutí jestli těhotenství v 15 týdnu ukončit a jít okamžitě na operaci a nebo neukončit a setrvat a riskovat.Nádor mi tenkrát
našli v noze, kousek pod kolenem.
Jelikož jsem si dceru moc chtěla tak jsem zariskovala a doufala že to dobře dopadne a noha zůstane tam kde mi
narostla.Ve 20 týdnu těhotenství díky hormonům už byl nádor velký jako pomeranč a byl vidět, začalo se mi špatně chodit,a do toho ještě
bříško.A aby toho nebylo málo tak na testech z krve mi tenkrát řekli že dcera má zřejmě Downův syndrom,bylo mi do breku, říkala jsem si tenkrát po
nocích proč já, a zač mě Bůh trestá.Absolvovala jsem tehdy odběr z plodové vody a měsíc jsem čekala na výsledky.Byl to nejdelší měsíc v mém
životě.Výsledky pak ale došli negativní.A já se rozhodla zabojovat a zachránit si nohu.V jedné nejmenované nemocnici v Brně mi tehdy pořád opakovali
že nohu nedokážou zachránit, a operace bude tak náročná že pochybují o tom že budu někdy vůbec normálně chodit,lékař mi tehdy řekl když jsem
seděla u něj v pracovně že se stane že mě partner opustí jelikož budu neatraktivní, nikdy jsem nepochopila proč to řekl ale jeho slova mě utkvěli v
hlavě a občas si na ně vzpomenu.Rozhodla jsem se po těch slovech, že nadále v té nemocnici nezůstanu ale pokusím se najít nemocnici kde se mi nohu
podaří zachránit.Podepsala reverz, a odešla.Rodina mě tenkrát pomohla kontaktovat Úrazovou nemocnici kde mi pomohli.Ve 32.týdnu těhotenství jsem šla
na plánovaný porod, abych ulehčila tělu a mohla podstoupit operaci.Dcera se narodila tenkrát v pořádku a dokonce měla 2500 g a 50cm.Nádor v té době
už byl ale velký jako dětská hlavička.Na tři dny na to jsem odjela do Prahy na Bulovku kde mě pan profesor Dungl operoval.Operace dopadla nad
očekávání dobře.Vím, že když jsem ležela před operačním sálem tak se ke mě profesor sehnul a řekl mi že se nemám bát že mě nohu zachrání.A
já mu věřila.Jak to vypadá teď?Nohu mám, zbyla mi po tom jizva, sice kulhám, protože nerv se jim nepodařilo zachránit ale tak jsem jim moc moc
vděčná.A proto bych Vás chtěla poprosit jestli by nebylo možné, pokud bych to vyhrála jizvu skrýt a nohu plasticky upravit.Aby mi zbyla jen ta jizva na
duši a vzpomínky.