novy-zivio-diky-plastice.jpg

Jednou jsi dole, jednou nahoře :)

Autor: Iva

Vážený pane doktore, můj příběh se začal psát asi už v kolébce. Od narození jsem byla drobnější a menší než jiné děti. Ve školce i ve škole jsem byla svojí výškou vždy na konci řady a na fotkách vždy sedávala v první řadě:) I menstruace u mě nastoupila mnohem později než u ostatních kamarádek stejného věku. Měla jsem prostě pocit, že nikdy nevyrostu a nedospěji v opravdovou ženu. Nakonec se příroda slitovala a já si po dvacítce začala připadat jako normální holka, ačkoliv jsem ostatním holkám stále záviděla jejich větší prsa. Moje babička i maminka byly v tomto ohledu dobře vyvinuté, a tak jsem si říkala, že ten čas jednou přijde i u mě. Bohužel se tak nestalo. Resp. stalo se to rovnou 2x, ale vždy jen na krátkou dobu. Jednalo se o mé dvě těhotenství, která ze mě učinila na chvíli \"ženu\" se vším všudy a já si mohla užívat okázalých pohledů opačného pohlaví a hlubokých výstřihů. Druhý den po porodu jsem si vždy připadala jako Dolly Buster :) a říkala si, zda se ta příroda nezbláznila a proč to takto nemůže zůstat? Kojení obou dětí jsem si opravdu vychutnávala a okamžik, kdy jsem o mléko začala přicházet a děti přecházely na batolecí stravu jsem i oplakala. S každým těhotenstvím se moje prsa navíc ještě zmenšila, takže nyní bez push-up podprsenky vypadám jako žehlicí prkno. V současné době je můj stesk a hlad po větších prsou o to větší, že mám najednou pocit, že o mě můj manžel po stránce sexuální ztrácí zájem. Sice on by byl tím posledním důvodem k tomu podstoupit tuto operaci (když se se mnou díval na videa z jejich průběhu, tak mu to nahánělo i hrůzu), ale přeci jen bych chtěla být krásná i pro něj. Především však sama pro sebe! Nedávno jsem Vás viděla v TV a moc se mi líbilo, jak jste vysvětloval, že \"přirozená\" prsa jsou přeci jen hezčí než ta \"umělá\" a že se mnohdy snažíte operaci svým klientkám i rozmluvit. I já si ji vnitřně stále rozmlouvám (ikdyž spíše z finančních důvodů, neboť jako žena na mateřské si nyní moc vymýšlet nemohu), ale na druhou stranu vím, že bych si moc přála vypadat jako žena s velkým Ž a nebát se v sauně odložit prostěradlo. Vím, že můj příběh není ničím zvláštní, že nás takových je asi spousta, takže spíše si říkám, že třeba se jednou štěstí unaví a mě potká výhra, o jaké sním.
Moc vám děkuji za tak skvělý nápad, jako je tato soutěž a přeji vám hodně spokojených klientů a hodně zdraví.
Iva P.