Jak dědeček měnil až vyměnil

Můj příběh je prostý a v širém světě určitě ne jediný. Jmenuji se Dominika a už od mala jsem byla pro své okolí roztomilou opičkou nebo veverkou.K tomuhle náhledu dopomohla hlavně má pusa s poněkud většími zuby.V pubertě jsem pak slýchala řeči o narvaným tenisáku v puse a nebo že můj úsměv připomíná obličej kolem zubní protézy. To vše beru samozřejmě s nadhledem. Už jsem velká holka blížící se ke čtyřicítce a tak co jsem mohla změnit bez pomoci plastiky jsem změnila-už druhým rokem mám fixní rovnátka…snad to zabere.Přes to všechno se dívám do zrcadla a zkoumám a zkoumám.Chlapa mám a dvě zdravé děti, co víc si můžu přát.Jenže… Pracuji jako kosmetička na volné noze a tak lákadel, jak se zdokonalovat a udržovat je mnoho.Moje práce je i mým největším koníčkem a člověk by rád mnohé vymoženosti dnešní doby vyzkoušel.Jsem poměrně vytížená a tak jsem si myslela, že nějakou tu kačku bych do sebe investovat mohla. Nakonec však zvítězila zodpovědnost za budoucnost mých dětí a tak jsem pořídila raději nemovitost v chátrajícím stavu- takovou rujničku, na které se sedřu, aby na tom moje děti byli líp než já.Ale ouha! Krásného půl milionu se mi podařilo odeslat podvodníkům, kterým jsem skočila na špek. Nemám ani rujničku, ani plastiku, mám jen úvěr na krku a soudy před sebou. Hold za blbost se platí. Nepředpokládám, že bych mohla něco vyhrát, jen slibuji, že pokud ty prachy z nich vyrazím, tak na sobě nebudu šetřit a podělím celou rodinu spravedlivě.Poté, co se vypořádám s Judr.tak mé kroky povedou k Mudr.- Doležalovi a všem doma nadělím hezkou maminku.Navíc znám pana doktora z rekvalifikačního kurzu paní Vlasty Feřtekové a vždy přednášel velice rozumě a realisticky.Určitě bych se nebála, že ze mě vytvoří karikaturu a s klidem bych se svěřila do jeho rukou.To je vše, loučí se s vámi Dominika.