Jak bojovat s osudem

Dobrý den, nevím o čem má být příběh a tak začnu třeba tím, že všichni mi přátelé říkají:,,Napiš knihu, bude to trhák.´´Vím, že život je boj a tak jen chci dodat všem ženám odvahu do dalších životních bojů. Tak jen ve zkratce můj životní příběh. Narodila jsem se jako 4 dítě,ale osud si semnou hned pohrál po narození a ještě v porodnici se mi rozvázal pupečník a já málem vykrvácela. přežila jsem a život šel dál až do mého roku a půl kdy jsem málem umřela na - budu jen parafrázovat - uhnívání lebeční kosti.Opět si mě zubatá nezasloužila a já zůstala tady. Dětství nebylo nikterak šťastné,ale probojovala jsem se až do svých 9 let kdy se začala ozývat skoliosa páteře - skončilo to korzetem a těžkou diagnozou ,ale i přesto jsem v té době poznala a to už mi bylo skor 17 let prvního manžela, který jako jeden z mála byl ten, kdo mi řekl na nošení korzetu , že to přece není překážka z tohoto manželství se narodil syn,ale to byla pro manžela prohra. Začal pít , neskutečné fyzické i psychické násilí… I přesto jsme si pořídili druhé dítě a to byla pro něj vytoužená holčička, byly to nejkrásnější 2 roky života.Pak se vrátilo vše do starých kolejí - alkohol , nevěry, fyz. i psych. násilí. Po nějaké době jsem se rozhodla s manželem rozvést bylo to po 14 letém manželství. Za rok na to jsem potkala muže s velkým M. Byl to člověk, který mi ukázal, že vždy má cenu tady pro něco být a radovat se ze života tak jak plyne,ale osud byl krutý 7. měsíců po svadbě a to 22.12. měl manžel smrtelnou autonehodu.30.12. byl pohřeb a já 2 roky po smrti čekala, že příjde a vstoupí s každým zaklepáním,ale nestalo se. Uvědomila jsem si , že život jde opět dál a já se musím zvednout a jít taky. Seznámila jsem se s mužem, který byl na den, měsíc a rok narozen stejně jako můj druhý milovaný muž, nevěřila jsem očím ani uším.Vše vypadalo pohádkově až na den ,kdy odjel se svou matkou ke své sestřenici a po týdnu se vrátil a já zjistila, že se do ní zamiloval a udržují vztah.Další osudová rána… Zhroutila jsem se a skončila na psychiatrii, tam jsem se dala dohromady a šla opět životem dál. Po 2 letech mě mé děti seznámili přes internet s mužem, říkali , že musím žít a že není čas na marnění let.Já je poslechla a šla naschůzku , zjistili jsme , že je nám spolu dobře a začali spolu chodit.Já se odstěhovala se svého bytu do domečku, který jsem pořídila na hypotéku a kterou splácím, jenže přítel začal mít pocit , že je lev salonu a počal se registrovat na seznamovacích servrech a dávat mi docela najevo, že já můžu být ráda, že on je ten se kterým můžu být. Nejsem zakomplexovaný typ, mám své podnikání, které živí mě dceru i jeho,ale i přesto bych chtěla ke své nedokonalosti pomoc dokonalostí plastické chirurgie. Problém sama vidím v tom, že jsem díky lékům (onemocněla jsem potravinovou alergií a astmou) a taky nepravidelným režimem přibrala a to ve stehnech a zadní partií…Snad Vás hodně zkreslený životní příběh zaujme a pomůžete mi udělat si aspoň trošku životní radosti v kolotoči životních ran.